v Myšlenky

Ohlédnutí za 2016 – žil jsem naplno!

Čas k přečtení: 13 min.

Pokud má 2015ka byla o budování své nezávislosti, v 2016 jsem chtěl dosáhnout jediného – své nově vybudované nezávislosti si už teď naplno užívat. Pokud bych to měl jednoduše shrnout, tak i když z velké míry převažovaly ty pozitivní momenty, mám pocit, že některé věci šly udělat lépe. Ale o tom to je, že? Nikdo není dokonalý. Člověk se až do konce života učí.

Letošní bilance bude určitě zajímavá, ale nejspíš ne tak oslnivá, jako ta předchozí. Ta byla na mé poměry docela virální. Během pár dní si ho na mém začínajícím blogu přečetlo více jak 1000 lidí (předtím sem dohromady přišlo asi 50 návštěvníků). Bodejť by taky ne. V 2015 jsem byl ten klučina, co se vykašlal na školu a vzal zodpovědnost za svůj život do svých rukou. Ten, co měl koule dovolit si jít proti názorům společnosti, včetně celé své rodiny, a udělat něco jinak, než je obvyklé a než se od něj očekává.

V tom roce jsem fakt makal na něčem, co šlo navenek vidět. Rok 2016 byl v tomto odlišný. Hned po rozjedu, po prvním roce úspěchů, jsem se totiž rozhodl, že si dám pauzu v budování businessu a laserově se zaměřím na trading. Tedy na něco, co naopak ostatní z venčí nemohou vidět. Takže se mohlo zdát, že vlastně nic moc nedělám. K takovému dojmu navíc určitě přispěla má hlavní myšlenka pro 2016, která byla asi taková:

Nic neodsouvat, na nic nečekat, žít naplno, užívat si už teď svého mladého věku a své místní a časové svobody, které jsem dosáhl relativně brzy.

V plánu bylo tedy udělat to zase jinak, než to vidíme všude okolo. Nerad bych si totiž v budoucnu vyčítal, že jsem své nezávislosti nevyužil hned od začátku. Že jsem si svým podnikáním na internetu nasadil okovy, kterým jsem se v první řadě především snažil vyhnout. Takže jsem se zbytečně nevzrušoval prací a prostě jsem žil.

Měl jsem tolik volného času, kolik jsem si zlíbil. Většinu jsem ale strávil u počítače sledováním grafů. To jsem kompenzoval pravidelným cvičením s vlastní váhou a četnými procházkami – chodil jsem pěšky všude, kde se dalo. Dost často i přes celou Prahu. Měl jsem na to čas. Podle neustále běžícího Google Fit na pozadí mého telefonu mám v roce 2016 nachozeno přes 1600 km. Samotného mě to číslo docela překvapilo. Chodil jsem sám nebo s kamarády, kteří chození milují stejně jako já. Kdykoliv to šlo a když se zrovna neučila nebo nebyla v práci, trávil jsem čas s Hančou. Chodil jsem na nákupy. Vařil. Jedl. Spal. Cestoval.

3 měsíce z 12 jsem cestoval a pařil

Nechtěl jsem čekat až budu vydělávat víc. Naplno jsem chtěl žít hned. Tady a teď. Až teď jak to píšu, tak si vlastně uvědomuji, jak moc jsem za to rozhodnutí vděčný. Nikdo mi už vzpomínky z 2016 nevezme. Dvě třetiny roku mi bylo 24 a poslední třetinu 25, nevydělával jsem žádné extra peníze, ale naplno jsem využíval svého stavu osoby samostatně výdělečně činné na internetu. Kdo může říct, že v tomhle věku neřešil školu, práci a nějaké rozdělení na pracovní a volný čas, žil dle svých vlastních pravidel a vezl se na vlnách mládí? Sen mnoha. Má realita.

Cestování stále je a nejspíš už i bude má největší vášeň. Víkendový getaway v Římě, lyžování v Rakousku, 10 dní Kuba, 2 týdny Malajsie a Thajsko, 3 noci kempování v Kodani (náš první urban camping), 5denní festival Balaton Sound v Maďarsku, týden jízdy po Francouzské riviéře v obytňáku a na konci roku ještě na 3 týdny do Vietnamu. Do toho nějaké výlety po Česku jako třeba sjíždění Vltavy nebo festival Mácháč. Přes 75 dní mimo domov.

Kempovali jsme jenom na vodě a na Mácháči, což mě trochu mrzí. V příštím roce bych chtěl rozhodně zase vyrazit kempovat někam do přírody. Rakousko, Skotsko, Norsko…cokoliv. Kempování je totiž boží! Jo a pokud taky cestuješ, mrkni na můj nedávný článek o mých must-have věcech, bez kterých už nikdy nikam nevyrazím.

Do toho všeho jsem si sem tam dokázal i zdatně zapařit. Netsky live, Andy C – All night, Nora en Pure, Kygo, Markus Schulz, Klangkarusell, legendární Full Moon Party v Thajsku na ostrově Koh Phangan, dva festivaly plné světových jmen a k tomu ještě pár dalších, ne tolik významných, večírků. To máme drum n’ base, melodic house, deep house, trance, tech house a na fesťácích všechno od big room EDM až po techno. Miluju víceméně všechny styly kvalitní elektronické hudby, kromě té hodně alternativní a “undergroundové”.

V plánu jsem měl rozjet svůj YouTube kanál. Videím jsem se ale nakonec téměř vůbec nevěnoval. Nicméně i tak jsem během cestování nasbíral desítky gigabajtů materiálu. Bohužel mě ale nebaví je zpracovávat do nějaké šířitelné podoby, takže mi už asi tisíc souborů z 10 dovolených pouze leží na Dropboxu (Umíš stříhat ve stylu rychlých adrenalinových cestovních GoPro videí? Dám ti příležitost si vydělat!).

Fotit ale stále fotím, takže na konci článku mrkni na průřez rokem.

Jsem jeden z mála, co neměří úspěch penězi. Peníze nejsou mou největší motivací. Mým hlavním měřítkem úspěchu je čas. Za úspěšného považuji toho, kdo má čas na všechny své priority. Má čas na sebe, přítelkyni, kamarády, vzdělání, osobní růst, pohyb, přípravu zdravého jídla, nákup zdravého jídla, čtení, cestování, relax. A to je důvod, proč poslední 2 roky žiju tak, jak žiju. “Mít víc” je příjemné, ale nesmí se to stát celoživotním posláním. V podnikání to považuji za přirozený vývoj, ne za cíl. Svůj cíl jsem si totiž splnil už v minulém roce a teď budu celý život bojovat o jeho udržení.

Když všechno není tak sluníčkové

Až do teď do zní všechno fantasticky. Sám tomu nemůžu trochu uvěřit. Takhle sepsané to vidím poprvé i já. Jenže ono i takové užívání si života má své háčky. Pokud bych měl zmínit jedinou věc, kterou mě rok 2016 naučil, tak by to bylo: Šťastný a spokojený život stojí na vyváženém stavu všech jeho aspektů. Pokud se váhy přikloní k jedné straně, na dalších stranách většinou uberou. Spokojený život vyžaduje balanc na všech frontách. Vždy a za všech okolností. Existují extrémní případy nevyvážení a potom takové ty obvyklejší, ke kterým v životě dochází nejspíš u každého. I u mě.

Pokud bych měl tedy zhodnotil mé vlastní váhy, bylo by to asi následovně. Život naplno – jo, tak to se mi fakt povedlo! Zdraví – naprosto v cajku, to je u mě totiž na prvním místě a až do konce života bude. Business – finančně sice ok, ale mentálně na mě nedostatečný progress koncem roku trochu dolehl. Vztah – i po 10 letech se objevují krize, které je potřeba překonat.

Pokud bych si své chyby nepřiznal, nemohl bych nadále růst. Učit se ze svých chyb a úspěchů je nutné. Osobně se nechci nikdy stát tím psem, kterého novým kouskům nenaučíš. Growth mindset, baby!

Business

Zatím jsem se pořádně nevyjádřil, jak to dopadlo se soustředěním veškerého mého produktivního času na trading. Plánuji se o tom podělit v jiném článku, ale ve zkratce – ani zdaleka tak, jak jsem si to představoval. Za celý rok jsem u grafů akcií proseděl stovky hodin, věnoval jsem obchodování většinu svého času. Sledoval jsem každičký tick. A to všechno abych skončil s -15% zhodnocení (v srpnu jsem byl na +10%). Koncem roku jsem byl tedy docela zoufalý z toho, jak všechen ten čas, energie a práce přišly v niveč. Trvalo mi dva týdny, než jsem si uvědomil, že tohle všechno bylo prostě potřeba. Že je to vlastně nakonec úžasný výsledek.

Pod téma business u mě kromě tradingu samozřejmě spadá především FoodiesFeed. To je i nadále můj jediný příjem, který sponzoruje veškeré mé životní náklady. Co dalšího mě rok 2016 v tomto ohledu naučil je fakt, že finanční výsledek naší produktivní snahy není to nejdůležitější. Je to totiž samotný proces, který je pro naši spokojenost daleko podstatnější. Peníze jsou v pořadí až někde dál. Ví to snad každý. I já už to vím samozřejmě dlouho, kdybych to nevěděl, nedělal bych co dělám a jak to dělám. Ale tak jak to v životě bývá, dokud si něčím člověk neprojde na vlastní kůži, nedokáže uchopit určité pravidlo nebo koncept naplno.

Ještě na začátku 2015, teď už tedy před dvěma lety, jsem si dal za cíl vydělávat $50 denně včetně víkendů, nezávisle na tom, zdali ten den budu pracovat nebo ne. V tom roce jsem se dostal na $33. A sám bych si myslel, že s tím vším cestováním to bude v 2016 horší. Nebylo. Téměř bez žádné pořádného posunu vpřed jsem se dostal bez dolaru právě na těch cílených $50. Sice o rok později, ale jsem tam. Paráda! Vděčnost největší.

Mám ale problém s tím “bez posunu vpřed“. V prosinci na mě totiž spolu s neočekávaným výsledkem v tradingu dolehl i fakt, že jsem se v businessu za ten rok nijak zásadně neposunul. Rozumíš, je konec roku, můj cíl živit se tradingem se mi zatím nepodařilo naplnit a do toho jsem vlastně celý rok pořádně nepracoval na svém jediném výdělečném businessu. Pár věcí jsem na FoodiesFeed zlepšil, jinak by se mi asi nedařilo lépe. Ale mohl jsem toho udělat daleko více. Stejně tak jsem nerozjel žádný nový projekt, ačkoliv nápadů mám stále spoustu.

Po celý rok jsem sbíral plody, které mi snášela má předchozí dvouletá práce. A to aniž bych se o strom náležitě staral. Na jednu stranu jsem rád, že jsem mohl prožít takový rok, na druhou stranu bych se k tomu teď postavil jinak. Více bych vybalancoval volný čas a práci. Můžu si za to ale sám, bylo to tak úmyslně. Bohužel jsem to ale dostatečně nepromyslel. Chtěl jsem se naplno věnovat pouze tradingu a do konce roku se jím začít živit. Především nereálná očekávání a odlišný výsledek, než v který jsem doufal, mě ale vyvedly z omylu. Laserově se soustředit ano, ale netlačit při tom na pilu – další “drobnost”, kterou mě předchozí rok vyškolil. Měl jsem mít trading a FoodiesFeed rozložené aspoň 70/30 a ne 95/5. To nestačí.

Naštěstí žijeme dál a tohle uvědomění může sloužit k zásadním změnám. A taky že jo. 2017 bude ve všech směrech produktivnější a vyváženější, než kdy předtím! Špatná nálada je už dávno za mnou a tenhle článek už píšu s obrovským nadšením do nového roku.

Vztah

V září tomu bylo přesně 10 let od doby, kdy jsme si řekli své první důležité Ano (“Půjdeš se mnou do mekáče?“). Láska od 15 let. Člověk by si myslel, že už to musí jít jako po másle. Já už ale po těch letech vím, že vztah bude až do konce života asi ta největší škola. V každé jeho fázi je potřeba vyřešit něco jiného, dokud se pár neposune zase o krok dál. Pokud nekomunikuje, domýšlí si, reaguje na všechno emocionálně na základě zarytých návyků a problémy neřeší, nebude to nikdy fungovat jako těm, kterým to takový pár závidí. Proto je vždy potřeba komunikovat a to především o tématech, o kterých se nikomu z nás komunikovat nechce. Bolí už jenom představa? To je vončo!

Člověka takový easygoing život ovlivní i v názorech, myšlenkách a v představě o budoucnosti. Nemusím chodit do školy/práce, můžu chodit cvičit nebo ven s přáteli kdy se mi zachce, můžu pracovat odkudkoliv. A jestli rok 2015 byl rok, kdy jsem šajnil já, potom 2016 byl rok, kdy rozhodně více šajnila Hanča!

Byla v závěrečném ročníku práv. Téměř po celý rok neřešila nic jiného, než státnice a diplomovou práci. Do toho pracovala v advokátní kanceláři, kde se od vás požaduje být součástí mašinérie a chodit z práce nejdříve až mezi 19 a 20. Ona na rozdíl ode mně neměla naopak víceméně žádný volný čas. Zacvičit si, najíst se a ráno znova. Uvařit oběd a do práce. Když nebyla v práci, extrémně pilně studovala. Do teď nechápu, jak to dala. Je úžasná!

Mám od většiny docela odlišný přístup k práci, svobodě a životu obecně. A ačkoliv už je ve světě obrovská komunita lidí, která to má obdobně, do které patřím, a která rychle sílí na počtu, většina lidí u nás v Čechách tento lifestyle stále moc nerespektuje. Přijde jim, že nic neděláme, že vlastně sedíme jen tak za počítačem a ty peníze se prostě sami odněkud berou. Ve vztahu to jen kvůli tomu nemusí skřípat, ale trvalo to víceméně celý rok, než jsme se naučili navzájem respektovat organizaci našeho času a našich obvyklých rutin. Nebo spíš než já jsem to začal chápat a pracovat na svých mentálních vzorcích.

Hanča tomu už naštěstí rozumí. Nemá mylné iluze. Chápe, že u počítače sedím skutečně celý den, pracuji, a většinou jsem dost produktivní. Jenom za to prostě nejsem odměněný hned, jako v běžné práci, tudíž výsledek se dostaví buď za dýl nebo taky vůbec.  Jenže tak jak mě takový styl vyhovuje a nedokážu si představit žít jinak, snažil jsem se ho neustále předhazovat i jí.

Ať si založí blog, YouTube, startup, vymyslíme něco společně, ať jedeme bydlet někam do Asie nebo budeme prostě jen tak cestovat po světě a podobně. Se vším jsem jí chtěl pomoct a pořád jsem přicházel s nějakými nápady. Zároveň jsem běžnou práci od nevidím do nevidím neustále shazoval, nerespektoval jsem ji a nechápal, jak to někdo může dobrovolně dělat. Kvůli tomu to se mnou měla Hanča minulý sem tam docela těžké. Sebeuvědomění opět zabralo a po pár měsících jsem to dal konečně do kupy. Začal jsem respektovat, že je to každého volba a pokud chci, tak mohu jít jen příkladem. Nenutit. Rozhodnutí je na každém z nás.

Zároveň, mé cestování a všechen ten volný čas nemohlo být z její pozice snadné sledovat. V roce, kdy očekávala velkou podporu, se jí nejspíš nedostalo tolik, kolik potřebovala. Nejsem kretén, podporoval jsem, co jsem mohl, ale šlo to víc. Teď už to vím. Nerozlišoval jsem čas na práci a na odpočinek. Mé dny byly chaotické, nestrukturované a plné sezení u počítače. Večer, kdy byl jediný čas trávit spolu, jsem mnohdy stále zíral do obrazovky, protože burza zavírá až 4pm EST, což je našich 22:00. A závěrečná část seance pro mě byla v rámci mé strategie důležitá.

Většinu roku jsem to měl prostě postavené na hlavu. Bůh ví, jak by to dopadlo, kdybychom neměli na říjen koupené letenky do Vietnamu. Do té doby jsem stihl všechno promyslet, sepsat si spoustu nových osobních pravidel a priorit a začal jsem pracovat především na strukturalizaci svého času. Mně to tak taky samozřejmě víc vyhovuje. Každé zlé je k něčemu dobré a každá krize je akorát zkouška. Přijde, když ji nejméně čekáme. A téhle se to opravdu povedlo. Ale my jsme to opět a už poněkolikáté zase zvládli!

Našeho vztahu si ve svém životě vážím ze všeho nejvíc a chci ho na svém žebříčku priorit vždy stavět na stejnou úroveň jako mé vlastní zdraví. Jsem nesmírně vděčný za to, jakou vazbu jsme si vybudovali a kam až jsme to dotáhli. Člověk je tvor sociální a bez lásky nejde žít naplno.

Transparentnost a sebeuvědomění

Řeknu vám, není jednoduché psát o svých chybách. Málokdo se nad nimi dokáže aspoň vůbec v hlavě zamyslet a nesvádět ustavičně vinu na externí vlivy. Natož o nich psát. Má to pro mě ale velký smysl. Nechtěl bych ostatním, ale především ani sobě mazat med okolo huby. Sám pro sebe chci být transparentní. Transparentnost je dost složitá a jde z ní strach, protože nás dělá zranitelnými. To je ale paradoxně zároveň ten důvod, proč je transparentnost ohromně osvobozující.

Pocit, že jsem sám sebou, za nic se nestydím a nemusím nikomu nic nalhávat je silně uspokojující. Nemám co skrývat. Už totiž neposuzuji svůj život podle názorů ostatních. Už nadále nepotřebuji schválení od ostatních. Jedině já totiž vím, kdo jsem a co je pro mě dobré. A jsem si tím jistý. Nepochybuji nad sebou jenom kvůli cizím názorům. Vyvinout si takovou integritu mi trvalo několik let. Dospěl jsem k ní díky trénovanému sebeuvědomění a ustavičné sebereflexi.

Tenhle rok byl báječný! Budu na něj nejspíš vzpomínat do smrti. Fakt jsem si ho užil. Dělal jsem si, co jsem chtěl, to nemůže říct každý. A snad jsem se i dostatečně poučil a uvědomil si to, co jsem si uvědomit měl. Z každé zkušenosti se snažím si něco odnést. Jedině tak totiž můžu růst jako člověk.

Děkuji za vše v roce 2016. Především za to všechno boží jídlo, co jsem během něj snědl 😀

Děkuji i Tobě za Tvůj čas!

Byl jsem hostem podcastu Proti Proudu

Tentokrát jsem neodpovídal na dotazy přes email, ale byl jsem hostem Dana Tržila, digitálního nomáda a online podnikatele, v jeho novém podcastu Proti Proudu.

Osobně mám z tohoto rozhovoru výborný pocit, protože jsem byl opět autentický a odpovídal jsem na vše od srdce. Za vším, co jsem řekl, si pevně stojím a podle těchto přesvědčení žiju.

Můžete v něm slyšet průřez mými názory, o mém ukončení studia práv, informace o mém online podnikání a čím konkrétně si vlastně vydělávám, proč se vůbec živím online a nedokážu si představit pracovat v průměrné práci jako většina ostatních, jaké zdravé návyky mám a jak jsem si je vybudoval, jak se o sebe starám a co doporučuji ostatním, jaké jsou mé životní filozofie nebo taky něco málo o mém tradingu.

Dozvíte se tam především, že to, co mě nejspíše nejvíc odlišuje od ostatních, je má snaha dělat něco navíc. Nespokojit se s průměrem, nebýt pohodlný a líný, ale neustále s vzdělávat, vykračovat z komfortní zóny, experimentovat, snažit se a selhávat. Úspěch, svoboda a spokojený život vám totiž nikdo na zlatém podnose nedá, musíte si to vše vybojovat sami. Nestačí chtít, to dělá každý, je potřeba si za tím konzistentně jít!

Jakmile si tento díl poslechnete, doporučuji vám i ostatní rozhovory, které Dan natočil s velmi zajímavými hosty. Určitě vás inspirují a motivují k něčemu lepšímu.

Piano talkshow – kompletní audionahrávka z rozhovoru

Jak jsem v příspěvku s rozhovorem v Piano Talkshow naznačil, podařilo se mi sehnat kompletní audionahrávku. Finální verze rozhovoru na YouTube má totiž pouhých 10 minut, ačkoliv trval půl hodiny.

Pokud vás tedy zajímá, o čem dále jsme se kromě témat o podnikání bavili, můžete si audionahrávku přehrát. Zmiňuji tam například co to pro mě znamená být šťastným a jaktože to o sobě mohu tvrdit s takovou jistotou už ve svých 24 letech. O prioritách, proč jsem přestal ve 4. ročníku studovat práva na Karlově univerzitě, o mém online podnikání FoodiesFeed, o obchodování na burze, o dosahování cílů a snů, o mé ranní rutině – bzrkém vstávání, meditaci, ledové sprše, cvičení nebo o mém zdravém stravování.