v Zdraví

Meditace – zbavte se předsudků, mylných představ a začněte také používat tento silný nástroj pro vaše zdraví
  1. Stres – k čemu slouží a jak potlačit jeho nadmíru
  2. Meditace – proč a jak medituji
  3. Mé doporučení jak začít s meditací
  4. Videa a články pro získání dalších informací o meditaci

V tom seriálu článků  bych rád všechny své čtenáře zbavil mylných představ o tom, co je to meditace, kdo ji dělá, jak a proč. Dodáním mnoha informací bych vás k ní navíc postupně i rád přivedl, protože jsem přesvědčen o jejích extrémně pozitivních účincích na život člověka.

Čas k přečtení: 6 min.

Mé osobní důvody k meditaci

Veškeré detaily, výčet pozitivní vlivů na naše tělo a všech procesů, které meditace v mozku spouští, přenechám odborníkům, na které odkazuji v posledním díle tohoto seriálu. Spíše řeknu jak ji vnímám já sám a popíšu efekty, které vychází z mých vlastních zkušeností. Medituji totiž s přestávkami už zhruba 4 roky a za tu dobu jsem si na meditaci stihl udělat velmi pozitivní názor.

Pokud bych to měl říct opravdu jednoduše, medituji, protože se potom celý den cítím daleko více “v pohodě. Meditace je spolu s litrem čisté vody, čajem Yerba Maté, doplňky stravy, ledovou sprchou a 20minutovým cvičením, návyk, který se snažím vykonávat každé ráno. Den za dnem.

Jakmile začnu den meditací, cítím se po celý zbytek dne více vnímavý, vyrovnaný a propojený sám se sebou, se svými pocity a emocemi. Pomůže mi zbavit se úzkosti a potlačit někdy velmi silné nutkání neustálého spěchu a shonu. Meditací sám sobě dovolují strávit ráno alespoň 20 minut sezením a nic neděláním. Úžasný pocit, který by měl v dnešní době pravidelně zažívat naprosto každý.

Právě ten pocit, že nemusím nikam spěchat, že život se odehrává teď a tady, to je efekt meditace, který mi zatím žádná jiná aktivita nepřinesla. Sedím a soustředím se na své tělo, svou náladu, svůj vlastní dech nebo tlukot srdce. Nechávám myšlenky plynout, nechávám své úkoly bojovat o mou pozornost a potom je opět nechávám pozvolna zase zmizet.

Ten moment, kdy si každé ráno uvědomím vděčnost za to, že jsem ve svém životě tam, kde jsem a mám se, jak se mám, je k nezaplacení. Na malou chvíli se vytratí strach z budoucnosti, a převládne naprostý klid. Vážně osvobozující uvolnění. Objeví se pohoda jak mentální, tak fyzická. Nic mě v tu chvíli netrápí a akceptuji realitu takovou, jaká se právě odehrává.

Meditaci z těchto důvodů považuji za jeden ze svých nejsilnějších nástrojů v boji proti stresu. Jak jsem v minulém díle popsal, stres je příčinou mnoha našich problémů – stárnutí, degenerace orgánů, oslabený imunitní systém, zažívací potíže, bolesti hlavy, kloubů a svalů, emoční nestabilita, špatná nálada, nervozita, úzkost a řada dalších. Pokud děláme vše pro to, abychom stresu předcházeli a případně jej minimalizovali, jsme nejenom zdravější, ale i vyrovnanější a šťastnější. Čím méně stresu v našem životě je, tím lépe se cítíme.

Jak si lidé běžně meditaci představují

Když se někde zmíním, že začínám pravidelně každý den zhruba 30-40 minutovou meditací, nepochybně letí lidem hlavou něco následujícího:

Jsem člověk s alternativními názory, inklinující k východní kultuře. Pod oblečením vyhublý vegan konzumující litry čaje denně. Za normálních okolností nosím batikovaná trika, arabské kalhoty a dřevěné korálky kolem kotníků. Zajisté žiju v míru se všemi lidskými bytostmi, které jsou si dle mého názoru rovny.

Má meditace vypadá zřejmě tak, že při východu slunce zapálím 13 čajových svíček, uspořádám je na zemi do kruhu, spoře oděn si sednu doprostřed v tureckém sedu se spojenými ukazováčky a palci na obou rukou, před sebe si položím fotografii Buddhy a vydechováním v intervalech 17 vteřin tónu ómmm ku 5 vteřinám hlubokého nádechu se snažím napojit na nekonečnou energii Země. Blažený stav. Nirvána.

Ach ty naše předsudky vzešlé z názorů většiny, nepodložených ničím jiným než tím, že to co se obecně ví a říká, to je prostě pravda.

Jak má meditace skutečně probíhá

Nic nemůže být dál od pravdy. Z výše popsaného pro mě platí jenom ten turecký sed. Dříve jsem ukazováčky s palci spojoval, ale nějakým postupným vývojem od toho sešlo a už mám ruce pouze volně na sobě v klíně. Turecký sed je mi pohodlný a to je asi tak jediný důvod, proč nesedím jenom normálně v křesle. V tureckém sedě nesedím pouze když se snažím meditovat například ve vlaku. Mám jenom zavřené oči a na pohled nemůže mít nikdo ponetí, že nespím nebo nepřemýšlím, ale medituji.

Aktuálně má meditace vypadá následovně. Pohodlně se usadím do tureckého sedu na pohovce, záda skoro vzpřímená, opírám se alespoň bederní částí o opěrku pohovky, ramena povolená. Položím ruce do klína, vzájemně spojím prsty na rukou a palce nechám opřené proti sobě. Zavírám oči. Posed je sice to nejmenší, co byste měli ze začátku řešit, nicméně je důležité dbát alespoň na to, abyste udrželi balanc mezi pohodlností a vzpřímeností. Vyvarujete se tak úbytku soustředění, či dokonce mikro spánku.

Začínám 3-5 hlubokými nádechy a výdechy. Jde mi o to každý nádech i výdech procítit. Soustředím se na to, jak se mi roztahuje hrudník, zpevňuje držení těla, plíce se naplňují vzduchem a kyslík se začíná rozlévat po těle. To je ideální moment pro záblesk vděčnosti, že jsem se dnes probudil a jsem v tento skvělý a ojedinělý den naživu. Soustředím se na to, jak mi hluboké nádechy a výdechy rozproudí krev a tím pumpují kyslík a živiny do celého těla a do mozku. Cítím příliv energie.

Po zhruba minutě hlubokého dýchání a procítění bdělého stavu se začínám vědomě soustředit na to, jak se mé tělo dotýká podložky. Vnímám to, jak se mé hýždě dotýkají pohovky pode mnou, záda opěrky, ruce klínu, ve kterém volně leží a celkově si uvědomím, že teď a tady sedím. V klidu. Nic nedělám. Nad ničím nemusím přemýšlet, nikam nemusím spěchat. Tohle je čas, který věnuji pouze sám sobě.

Poté přesouvám svou pozornost opět k dechu. Tím se snažím docílit odchýlení od vnímání okolí k intenzivnímu vnímání svého vlastního těla. Nesnažím se svůj dech ovládat, dýchat podle pravidel, rychle nebo pomalu. Prostě vnímám svůj dech takový, jaký je. Ať už je ten den hluboký a rozvážný nebo mělký a frekventovanější. Počítám do 10. Nádech 1, výdech 2, nádech 3, výdech 4… Po 10 začínám znova. Opět 1, 2, 3… Takto třeba dvakrát, třikrát nebo někdy i čtyřikrát, dokud se naprosto neuvolním.

Jakmile nevnímám nic jiného než své tělo a jak se při dýchání hýbe mé břicho, hrudník, ramena, jdu část po části a plně se všechny snažím procítit. Vnímat je a být vděčný za to, že fungují. Vlasy, oči, nos, líce, pusa, zuby, hrdlo, hrudník, ramena, paže, dlaně, prsty, orgány, nohy, kolena, šlapky, prsty na nohou. Snažím se tak uvědomit si svůj jediný reálný nástroj, který na tomto světě mám – své tělo. Neberu ho za samozřejmost.

Přichází na řadu procítění své nálady. Jak se ten den cítím. Jestli jsem uvolněný, vystresovaný, netrpělivý, unavený nebo snad cítím nějaký strach, či úzkost. Snažím se o to pár sekund, tohle je nejspíš nejsložitější část. Vnímat své pocity.

Jednu část věnuji i budoucnosti. Dobrovolně. Těsně před koncem si totiž pár minut opakuji své dvě hlavní afirmace týkající se tradingu a mého ultimátního cíle – totální nezávislosti. Každé “sezení” zakončuji totiž tím, že si představuji, že jsem obojího už dosáhl. Snažím se naplno do té představý vžít. Ani vteřinu neváhám. Přemýšlím nad tím, jako by se to už stalo. Představuji si, jak můj život vypadá po tom, co jsem obojího dosáhl. Cítím se šťastný a spokojený. Jiná budoucnost než ta, kterou jsem si právě vizualizoval, mě v životě nečeká. Tahle část prostě nesmí chybět. Jsem totiž těžký zastánce toho, že všechno začíná jako myšlenka. Jako obraz v naší mysli. Pokud si něco umíme představit, může se to taky zhmotnit.

Končím vděčností. Vědomě jsem vděčný za mnoho skvělých věcí v mém životě. Za to, že jsem naživu, že jsem zdravý, že mám všechny končetiny, že umím anglicky, že žiju v Praze, jak mám skvělou životní parnetku, že je má rodina zdravá, že nežiju ve finanční tísni, že dělám to, co mě baví, že trávím čas s těmi, se kterými chci, že mám přístup k pitné vodě, že mám přístup ke spoustě úžasné zeleniny, že mám kde spát, že mám teplé oblečení atd. V našem životě je TOLIK věcí, za které bychom měli být každý den vděčný. Přesouvám tím svou pozornost od myšlenek na to, co nemám, k tomu, co mám.

Nahlas si poděkuji, otevřu oči a chvíli jen tak sedím a usmívám se. Prociťuji ten skvělý pocit, který se dostaví na konci každé meditace. Ten pocit, který mě k meditaci přivádí den za dnem. Znova a znova.

Praxe je snadnější, než se vám teď může zdát

Někdy nejdou jednotlivé fáze přesně popořadě, tak jako jsem je popsal výše. Na tom ale nezáleží. Meditace nemusí být dokonalá. Nejde o přesně stanovený program, který se musí dodržovat. Jde o to, abychom vnímali sebe a přítomný okamžik. Abychom nasměřovali pozornost od toho, co bude, naopak k tomu, co se děje teď a tady. A jak u toho postupujeme, to už je jedno. Takto jsem se to naučil já a každému se jednotlivé fáze mohou lišit.

Doufám, že jsem vás v tomto díle přesvědčil o tom, že meditace není žádné hala bala. To, že pochází z východních náboženství neznamená, že tak musí i vypadat. Jde o to, co se při ní odehrává v naší hlavě. To je to nejdůležitější. Nejde o určitý posed nebo vzhled navenek.

V dalším, třetím, díle tohoto seriálu se s vámi podělím o to, jak s meditací začít a postupně ji zahrnout do svého života. Je to jednodušší, než se nejspíš zdá. Textem popsaná, vypadá meditace jako zdlouhavý proces. Stačí ale jenom pár minut denně.

Stejně tak ale jako s jakýmkoliv jiným návykem, jde i s meditací ze začátku o konzistentnost, nikoliv o kvalitu nebo kvantitu. Raději meditovat 5 minut každý den měsíc v kuse a celých 5 minut bojovat s nepozorností, než meditovat pouze každý 3. den. Kvalita s kvantitou se dostaví časem. Ale o tom více až příště.

Máte něco na srdci? Klikněte zde a napište komentář.

Komentář