Visa run na Filipíny

V červenci uběhlo dalších 60 dní na Bali a my jsme museli kvůli indonéské vízové politice znova vycestovat ze země. Tentokrát jsme si ale udělali takovou malou “dovolenou na dovolené” a jeli jsme na 2 týdny do tropického ráje! Letenky na Filipíny jsme měli pořízené již od dubna, jelikož vše bylo naplánováno tak, že se tam setkáme s mojí nejlepší kamarádkou Bětkou. My přiletěli ráno, počkali jsme na Bětku v Manile a večer ji vyzvedli na letišti. Easy!

Z celkového počtu 7641 filipínských ostrovů jsme stihli navštívit jen 4, ale i tak jsme měli itinerář nacpaný k prasknutí! V plánu bylo vidět velrybí a liščí žraloky, boholské nártouny, čokoládové hory, obrovské mušle, potápět se v hejnu sardinek a hlavně s Bětkou dohnat ty 4 měsíce, které jsme se neviděly! Opakovaně jsem ji však ujišťovala, jak to bude v pohodě a bez stresu, a že se nebude nikam spěchat… Výsledek? 🙂

Den 4: Kvůli pomalé místňácké dopravě se nestíháme dostat do přístavu, odkud za chvíli vyjíždí již zaplacený trajekt. Nervujeme, potíme se a marně se snažíme sehnat jakékoliv taxi. Nakonec přeplácíme asi trojnásobek, než jsme plánovali a řítíme se stokilometrovou rychlostí na trajekt.

Den 6: Jedeme malinkatou lodičkou na white island (úzký pruh bílého písku uprostřed moře) a hned po příjezdu nám oznamují, že se za chvíli “zavírá”, protože se čím dál více zhoršuje počasí. Jsme naštvaní a trváme na tom, že zůstáváme déle. Vzápětí italská turistka šlápne na mořského ježka, vlny začínají nabírat nebezpečné velikosti, vítr víří písek a bombarduje nám ho do stehen, začíná dost pršet a my si balíme cennosti do igelitky…  Okej, chceme jet zpět a ideálně OKAMŽITĚ. Vyplouváme a ze začátku se smějeme tomu, jak se naše lodička houpe. Úsměvy nám ale tuhnou v okamžiku, kdy se nahýbáme skoro o 90 stupňů doprava a pak zase doleva, Italům vypadává z lodičky bota, nastává absolutní hysterie… Manžel Italky křičí na lodníka, že se chce okamžitě vrátit pro botu. Uklidňujeme ho, ať k.rva neřeší botu a nechá raději lodníka vypořádat se s těmi obrovskými vlnami, abychom se nepřevrátili!!! Všichni jsme zelení strachy, že se utopíme.

Den 7: Máme dohodnuto, že v 7:15 dorazí místňák Donald. Donald si při té příležitosti má totiž přebrat nazpět svoje skůtry a hodit nás na trajekt odjíždějící v 8:00. Je 7:30 a Donald nikde. Opět nervujeme, zběsile prosíme majitelku guesthousu, aby zavolala Donalda. Neúspěšně. Nakonec sedáme na Donaldovy skůtry a hlava nehlava troubíme, předjíždíme a uháníme na trajekt. Dorážíme v 7:56, klíčky od skůtrů vmáčkneme do dlaně nicnetušícímu random hlídači a doslova běžíme na trajekt.

Den 9/10: Jdeme hrát nevinné karty do baru. Mají happy hours, tak ochutnáváme různé koktejly a všímáme si, že vedle docela dobře hrajou. Dojdeme ke vzájemnému konsenzu, že se tam zajdeme jen tak na kukačku podívat, jelikož ráno ve 4:00 máme domluvený taxík a výlet za žraloky. (…) Paříme do 2 do rána a probouzíme se okolo oběda s obrovskou kocovinou. Celý den nás provází výčitky svědomí, jsme zamlklí a litujeme řidiče, který kvůli nám musel vstávat.

Bez stresu se to tedy bohužel neobešlo, ale i přesto jsme měli naprosto perfektní dovolenou! Filipíny zpětně hodnotíme jako dosud nejkrásnější asijskou zemi, ve které jsme byli – učarovali nám hlavně vřelí a usměvaví Filipínci, bílé pláže s tyrkysovou vodou, divoká tropická příroda a provtřídní potápění! Všude jsou mořské hvězdice, pestrobarevné korály, žraloci a mořští koníci! Celkem jsme se potápěli pětkrát a pokud by nám to rozpočet a harmonogram dovolili, klidně bychom se mohli potápět i každý den po dobu několika týdnů, divesitů je tam nespočet. No a kromě všeho výše uvedeného jsme se taky dost procvičili v pití rumu s kolou 🙂 Filipíny k tomu svádějí naprosto přirozeně – litr hnědého rumu tam stojí asi 70 Kč, v každém guesthousu je venkovní posezení a na pokoji jsou vždy skleničky. To prostě není naše chyba!

Máte-li možnost, jeďte na Filipíny! Nebudete litovat.