v Jde to i jinak

Čas k přečtení: 3 min.

Jak se cítíte, když jedete v dopravním prostředku plném hlasitých, překřikujících se lidí? Když procházíte velice znečištěnou ulicí? Když se štítíte jet v něčím autě kvůli nepořádku? A co když doma nemáte uklizeno a všude kam se podívate, se vám to připomene? Já hrozně!

Vnější prostředí ovlivňuje to, jak se cítíme uvnitř. Hluk, nečistota, nepořádek, nekonzistentní vzhled, to vše v nás vyvolává určité emoce. A samozřejmě to platí i naopak pro ticho, čistotu, pořádek a jednotu.

Osobně se cítím nejlíp, když je v našem prostorném bytě vše na svém místě. Nikde není nic pohozeného, přes židli žádné oblečení, na policích se neválí zbytečnosti, křesla na svém místě a na mém pracovním stole nic jiného než notebook, drobný sukulent a 3 oceánem omletá dřívka, která jsem si dovezl ze San Juan Island ve Washingtonu, USA.

Teď trochu z jiného soudku…. Jak se cítíte, když dokončíte nějaký úkol? Nemusí to být nic zásadního. Například když si konečně necháte vyměnit baterku v hodinkách, které vám týden nejedou. Nebo ještě něco menšího – když zvednete telefon a objednáte se k doktorce. Myslíte na to měsíc a přitom to zabere 2 minuty.

Miluju fajfky a přeškrtávání v úkolníčku. Kdo ne?! Cítím uspokojení, když si z kalendáře v mobilu vymažu úkol, který jsem si na ten den zapsal. Kdo ne?!

Vítězem hned z rána

A proto se s vámi dnes podělím o něco, co už dělám sice automaticky několik let, ale stále je určitě najdou tací, u kterých to samozřejmostí není.

Jde o mini návyk, který se může zdát nepodstatný, nicméně jeho vliv na váš celý den rozhodně není zanedbatelný. Jedinou činností totiž vyvoláte dva zmíněné pocity. A to ještě k tomu jako první věc na začátku každého dne.

Hned jak ráno vstanete, ustelte si postel. Načechrejte peřinu a polštář, složte peřinu do polohy, na kterou jste zvyklí, vypněte prostěradlo a zastrčte přebývající konce za rám postele.

Pokud nemáte ustláno, běžte si ustlat. Pokud ustláno máte, děláte to pravidelně každý den? Pokud ne, proč? Že by lenost? Ale vždyť jde jen o pár vteřin.

Ustlaná postel se může stát naším prvním splněným úkolem v daném dni. Ještě ani nezačal a my už splníme jeden úkol. Dostaví se uspokojující pocit z dokončení. Úspěch.

V mozku taková reakce vyvolá vyplavení hormonů štěstí a já začínám vždy den s o něco lepší náladou, než kdybych si postel neustlal.

A nejenom náladou, ale i lepší pracovní morálkou. Nastartujeme tím totiž momentum produktivity, které se nás většinou drží i při plnění dalších, daleko podstatnějších úkolů. Zvládli jsme jeden, zvládneme i další!

Co když ale první úkol dne nezvládneme? Odložíme ho až po hygieně… Tak tedy až po oblečení… Dobrá, po snídani tu postel usteleme! Jenomže pokud doprostřed naší ranní rutiny něco nepatří, těžce se to tam silou vůle vtláčí. Jedeme na autopilota. Proto odejdeme do práce bez ustlání si postele.

Pokud jsme to chtěli udělat, ale neudělali, ovlivní nás to až do konce dne. Celé ráno na to myslíme, ale stejně jsme to nakonec nezvládli. Jak se cítíme? Myslíte, že se neobjeví ani jedna negativní emoce? Určitě. Nějaká výčitka vůči nám samotným v hlavě naskočí.

A přitom jde jenom o pár vteřin! Nemůžu si pomoct, ale když si v hodně výjimečných případech neustelu, myslím na to minimálně první 2 hodiny.

Den je za námi a my se vracíme domů. Ustlaná postel vs. neustlaná postel. Jsme na začátku článku. Jak to na vás působí? Kdokoliv si teď řekne, že je to jenom postel, má silácké řeči. Každý totiž zná ten příjemný pocit, když je doma krásně uklizeno a vše je na svém místě.

A ustlanou postelí to může celé začít. 1) První splněný úkol dne je na světě. 2) Uklizeno, věci mají svůj řád. Hurá. Dobrá nálada hned z rána je na světě!

Vyhrajte ráno a vyhrajete celý den.

Máte něco na srdci? Klikněte zde a napište komentář.

Komentář