v Travel Blog

Čas k přečtení: 3 min.

Po návratu z Nusa Penida na Bali jsme to vzali rovnou na nejjižnější cíp Bali – poloostrov Bukit, resp. místo známé spíše pod názvem Uluwatu. Hanča v rámci své klasické důkladné Lonely Planet přípravy nahromadila informace o nejlepších plážích. Údajně ty “best of” z celého Bali se nacházejí právě tady. O tom jsme se samozřejmě chtěli jet přesvědčit na vlastní oči, a to ještě předtím než se přesuneme do Kuty na sraz s našimi přáteli Aničkou a Matějem. Bali si rozhodně nepředstavujte s plážemi jako z pohlednice. Jihozápadní pobřeží Bali je místem, kam směřuje většina turistů. Pláže jsou zde však spíš nic než moc – písek je tmavý, moře často špinavé a přístup do vody je ztížený kameny. Bukit je ale výjimkou, tady to jako z pohlednice je!

Ubytování nás opět nezklamalo, ačkoliv jsme si jako vždy vybrali téměř to nejlevnější s hodnocením nad 8.5, uprostřed ničeho, daleko od všeho ruchu (260 Kč/noc). Naprosté ticho, tma v pokoji, spousta úložného prostoru a možnost si vybalit všechno “jako doma” nás nadchly natolik, že jsme se ještě v den příjezdu rozhodli pro prodloužení pobytu. To rozhodnutí vzápětí málem padlo, když jsme dobrých 10 minut strávili zneškodňováním obrovského švába. Teda ne jednoho, ale i toho druhého ukrytého v koši. No…nebudu vám nic nalhávat, Hanča je v tomto ohledu statečnější než já a většinou je to ona, kdo ty malé potvory sprovodí ze světa.

Mimochodem čím dříve si turista v Asii zvykne na všudypřítomnost všelijakého hmyzu (a dost často i obojživelníky a plazy), tím méně stresu na svých cestách bude mít. Zabránění těm potvorám vloupat se do vaší ubikace je jednoduše nad sílu jak majitele, tak vás samotných. Co jde zneškodnit, zneškodněte nebo v lepším případě vyneste na zahradu. Co však nemá smysl je neustálé rozčilování se nad tím, že v pokoji nejste sami.

Od prvního okamžiku se nám na jihu líbilo. Není to tam ani zdaleka tak rušné a turistické jako v Canggu, ale zároveň tam je oproti Nusa Penida spousta warungů, kaváren a jiných podniků, kde se může člověk výborně občerstvit nebo pohodlně uvelebit a strávit tam nějakou chvíli na počítači či s knížkou v ruce. Jako řidiče našeho skútru mě bavilo brázdit krásně vyasfaltované silnice, protože mimo hlavní tahy byl velice malý provoz. Bonusem navíc je, že většina cest je obklopena nádhernou zelení a kýženým stínem.

Lonely Planet a recenze na internetu nelhaly. Pláže v Uluwatu byly zatím skutečně nejkrásnější, které jsme během prvního měsíce viděli. Přístup byl většinou malinko náročnější, protože se ke všem muselo pod útes. Někdy se nám povedlo sjet motorkou téměř až dolů, někdy jsme museli po svých a potom zpět vyšlapat tak 100-200 schodů. Stálo to ale za to – jemný písek, teplá voda, malé vlny a snad všechny odstíny modré barvy. I přesto, že nejsme typičtí plážoví povaleči (stačí nám max 2 hoďky a potom se začneme ukrutně nudit), tady nás bavila četnost pláží, objevování nových a dělaní si takového svého osobního žebříčku.

Bingin byla malá kamenitá pláž s obtížným přístupem a malebným vzhledem díky baráčkům zasazeným do útesu po celé její délce. Balangan nás ohromila svým zálivem, kde se v době odlivu dá schovat před sluncem (což nám šťastně vyšlo). Zamilovali jsme si taky úžasný výhled z útesů nad Melasti beach. Tam jsme se mimochodem jednou vydali v 6 hodin ráno na východ slunce. Na místě jsme však zjistili, že jsme se špatně podívali na mapu a výhled z útesů směřuje na jih, ne na východ *facepalm*.

Rozhodli jsme se tady naplno využít společné kuchyně na našem ubytování a uspokojit svou neskutečnou touhu po čerstvé zelenině. Nakoupili jsme vše, co nám přišlo pod ruce a 3 dny po sobě jsme si na večeři udělali salát. K O N E Č N Ě!

V sobotu jsme na doporučení Lonely Planet zajeli na místní nejslavnější pláž Padang Padang, kde se má každý víkend konat party s grilováním. Odešli jsme s křížkem po funuse. Nic se nekonalo. Tak jsme zajeli zkusit alespoň Single Fin – surfery oblíbený bar, kde to prý žije každý večer. Velikost podniku na úplném okraji útesu s 180∘ výhledem na širé moře nás ohromil a příjemná elektronická hudba nás jako vždy rozhoupala v bocích. Skoro to vypadalo na protančenou noc, když nás ve 21. hodin vyrušil číšník s tím, že sbírá poslední objednávky… Co se dalo dělat, sice krátké, ale i tak super zážitek!

Máte něco na srdci? Klikněte zde a napište komentář.

Komentář