Čas k přečtení: < 1
Po přečetení teprve 4. článku na blogu mi Hanča řekla, že je to pěkně napsané, ale je to zase to samé. Zdůvodňování toho, proč a jak budu blogovat. A já jsem na to odvětil – skvělé, jsem rád, že to jde vidět! Přesně tak tomu totiž je.
Jenže to samozřejmě trochu nedává smysl. Kdo bude chtít číst o tom, jak zdůvodňuji své blogování? Já! A proč píšu sám pro sebe veřejně? Protože to je taky potřeba. Především v začátcích blogování.
Pochopí to nejspíš jen lidi, co taky píšou. Nejlépe ale ostatní blogeři. Myslím si, že to tak měl ze začátku každý. Hlava plná otázek “Proč, jak, kdy… Ne fakt… Proč?! A vážně mám blogovat? Jak psát, aby to fakt někdo četl? Vážně to bude někdo číst?”
Nestačí si na to odpovídat v duchu, nestačí si to napsat pro sebe do poznámek. Co na srdci, to na blogu. Přesně jak jsem si to určil hned v prvním příspěvku.
Vím, že to tak bude jen že začátku, první měsíc nebo dva. Než se stane mít svůj vlastní blog a pravidelně publikovat články mým dalším komfortem. Musím sám sebe ujišťovat, že vím, co dělám, a že v tom chci pokračovat.