v Co se mi honí hlavou

Čas k přečtení: 4 min.

Jsou to už více jak 2 měsíce, kdy jsem vypadl z mé ranní rutiny. Přerušil jsem ji kvůli měsíc a půl dlouhé šňůře cestování (Rakousko, Cuba, Malajsie, Thajsko). Už se mi stalo víckrát za posledních pár let, že právě kvůli cestování jsem upustil od nějakých svých zdravých návyků. Hlavně od svých rutin. Zejména bohužel od mé nejoblíbenější – ranní.

Přestal jsem vstávat dříve než Hanča, takže jsem teď běžně vylézal z postele třeba až v 7:30, meditoval jsem jen velmi ojediněle, necvičil jsem hned z rána, četl jsem si jen zřídka kdy a úplně jsem vynechal ranní procházky spolu s audioknížkami a podcasty. I můj blog tím trpěl, protože většinou jsem psal právě ráno, kdy jsem nejvíce kreativní.

Ani po návratu z cest se mi k tomu všemu ale nějak nedařilo vrátit zpět. Můj den byl roztříštěný, začínal pokaždé nějak jinak a to mi nedělalo psychicky vůbec dobře. Cítil jsem stres a nemohl jsem na to přestat myslet. Jsem v tomto tak trochu nejspíš autista, protože pokud nemá v můj život řád a organizaci, těžce mě to znepokojuje. Miluju svá pravidla, rutiny, návyky a jejich disciplinované dodržování. To je to, co mě uspokojuje a dělá mě v životě šťastným. A taky zároveň to, co mě posouvá dál a dává mi náskok před ostatními. Vlastně jsem za tuto “vadu” vděčný.

Je na čase mým ránům dát opět řád

Po delší pauze se k jakémukoliv návyku vrací jen ztěží. V podstatě jedinou motivací je to, že nás návyk dříve uspokojoval a my máme nejen chuť, ale i potřebu se cítit zase tak skvěle, jak jsme se cítili, když byl součástí našeho každodenního života. Zdravé stravování, cvičení, procházky, čtení, zapisování si do děníku, stání u počítače – typické příklady návyků, ke kterým se lidé rádi vrací, když z nich vypadnou. Bylo jim s nimi totiž dobře.

A přesně tak to mám já se svými rány. Vypadl jsem z nich, ale po celou dobu jsem věděl, že se k nim opět vrátím. Jakmile totiž vyhraju ráno, vyhraju i celý den, ať už se děje cokoliv. Nic mě nerozhodí. A to teď opravdu potřebuji, když se tak intenzivně věnuji tradingu, který je jednou z nejstresujících aktivit na světě (zkoušeli jste už někdy investovat desítky tisíc korun s vědomím že víte, že nevíte jak to dopadne?). A taky kvůli tomu, že když jsem teď ráno vstal, za necelou hodinu už jsem byl na počítači. A pokud jsem neměl jiný program, stál jsem nebo seděl jsem u něj víceméně až do té doby, než jsem šel spát. Dělá mi problém odejít v průběhu dne od počítače, a proto jsem vždy procházku, čtení, psaní, cvičení, audioknihy a podcasty odkládal celý den.

Řešení? Ranní rutina. Vše pro mě tak moc důležité a naplňující přesunu právě na začátek dne. Díky podnikání přes internet a časové svobodě si to mohu dovolit. Chci opět vyhrávat svá rána.

Chůze – nejlepší začátek dne, co znám

Už jsem svá rána zkoušel začínat různými způsoby. Buď byla první meditace, psaní, čtení, zapisování do deníku nebo třeba cvičení. Ale nikdy nebyl den lepší, než když jsem začal svůj den právě procházkou. Vstát například v 6:15, v 6:30 už vykročit z domova, nadechnout se čerstvého vzduchu a chodit jen tak bez jakéhokoliv cíle třeba 40-60 minut je pocit k nezaplacení. Mrzí mě, že ho v životě okusí jenom drobná hrstka lidí. Lenost a výmluvy bohužel vítězí.

Nejenom, že chůze je člověku tak přirozená a každý ji potřebujeme. Ale právě hned brzy z rána je tou nejuspokojivější aktivitou, kterou si umím představit. Kombinace procházky, pobytu venku na čerstvém vzduchu nejlépe někde poblíž zeleně, vycházejícího slunce, zpívajících ptáků, božského ticha bez všudypřítomných aut, musí povzbudit a nabít do dne naprosto každého. Nebo když ne každého, mě určitě. A to mi stačí. Nejenom, že mě to silně uklidňuje a tím zbavuje kortizolu, aby mohlo mé tělo produkovat bez větších nesnází testosteron a já se tak cítil skvěle. Parádní je na tom také to, že se při tom můžu vzdělávat a motivovat. Audikoniha nebo nějaký podcast je neoddělitelnou součástí mých procházek. O těch už ale velmi brzy v dalším příspěvku.

Včera, 30.4., jsem se rozhodl, že od 1. května prostě budu opět začínat každý svůj den procházkou. Samozřejmě, že se mi nebude ze začátku chtít. Samozřejmě, že to bude nepohodlné a mimo můj komfort. Ale já už jsem si moc dobře vědom toho, že šťastný se člověk cítí paradoxně právě jenom když vykročí mimo svou bublinu. Když není líný a dělá něco proti vůli toho povaleče ve své hlavě.

Už večer jsem se nemohl dočkat, až ráno vstanu a vyrazím. Od září bydlíme na novém místě a já jsem ještě nebyl schopný to tady v okolí pořádně prozkoumat. Narozdíl od Vinohrad a Vršovic, které mám prochozené skrz na skrz. První jsem přemýšlel nad tím, že je dost na prd bydlet nahoře na kopci (Nusle). Jenže dnes na konci procházky jsem si uvědomil, že je to vlastně obrovská výhoda. Sprintovat, a ještě k tomu do kopce, je totiž spolu se silovým tréninkem nejlepší aktivitou pro spalování tuků a růst svalů. Paráda, vím to celou dobu, ale pravidelně jsem sprintoval jenom před 2 lety. Hurá, můžu znova začít a zahrnout sprint do svých ranních procházek!

Snapchat: @kapusnak

Snapchat-8520302728948292784

Máte něco na srdci? Klikněte zde a napište komentář.

Komentář