Čas k přečtení: 3 min.
Když nad tím teď tak přemýšlím, chci mít svůj vlastní blog už několik let. Párkrát jsem se o to už i snažil, ale vždy z toho po dvou nebo třech týdnech sešlo. Hodně jsem si toho o blogování nastudoval, takže tuším, jak by se to “správně” mělo dělat a vždy jsem se snažil postupovat podle rad zkušených blogerů ze světa.
Jeden ze stále opakujících se tipů je, že nemá smysl blog zakládat, dokud nezjistím, zdali mi psaní jde a baví mě. Proto blogerské autority vždy doporučují sepsat si offline alespoň 10 prvních příspěvků, které budu moct po založení postupně publikovat.
10 článků, tedy zhruba alespoň 7 tisíc slov, je dostatek prostoru na to, abych zjistil, zdali mám vůbec co říct. Já jsem vždy zjistil, že mám. Každý den jeden článek o 1000 slovech po dobu 2 týdnů nebyl problém.
Produktivita, štěstí, zdraví, stravování, finance, návyky… Témat bylo dostatek a článků taktéž.
V čem byl teda problém?
Problémy zpětně vnímám dva:
- Až příliš jsem nad články přemýšlel. Chtěl jsem psát pouze o vážných a zajímavých tématech. Sem tam jsem měl dobrý nápad na příspěvek, ale shrnul jsem ho ze svého imaginárního stolu, jelikož jsem ho po chvilce přemýšlení považoval za málo odborný. Snažil jsem se psát pouze články, které by byly na úrovni, a které by ihned zaručily získání větší autority.
- Druhý problém s prvním velmi úzce souvisí. Z gymnázia a z mých nedokončených studií práv jsem si osvojil formální styl psaní. Ten se mnohdy hodí, ale někdy naopak není na místě. A to například právě u blogu. Příspěvky jsem se snažil psát velice spisovně, a aby vypadaly erudovaně. Účel však postrádal smysl.
Tentokrát bych se těmto dvěma nešvarům obloukem vyhnul. Musím si odpovědět – je pro mě důležitější předávat lidem své myšlenky a informace, inspirovat je k lepšímu životu a motivovat je ke změnám? Nebo psát dokonalé texty, které jsou tip top?
Samozřejmě, nejlépe oboje. Nicméně dokonalost nesmí převahovat nad užitečností.
Nebyl jsem sám sebou
Mnohdy jsem napsal článek, který jsem si za 2 týdny znova přečetl a už se mi nelíbil. Ne to, jak byl napsaný, ale jeho obsah. Psal jsem ho v určitém rozpoložení, které se samozřejmě po pár dnech (ne-li hodinách) změnilo.
S takovou bych žádný článek nepublikoval. Napsat offline určitý počet článků dopředu před jejich publikací určitě smysl dává, nicméně má povaha mi nedovolovala tomuto cíli dostát.
Jakmile jsem byl totiž připraven blog spustit a články publikovat, nebyl jsem s nimi ani zdaleka spokojený. Přepisoval jsem a přepisoval. Zbytečně. Blog jsem stejně nakonec nezaložil a články leží do dnes zaprášené jedničkami a nulami na mém disku.
Nebyl jsem při jejich psaní prostě sám sebou. Nad každou větou jsem až příliš přemýšlel, místo toho, abych nechal slova plynout.
Tak jak mi to jde ostatně nejlépe. Tak jak například píši všechny popisky u fotek na Instagramu. A přitom vím, že tak to lidi baví. Sami mi ostatní říkají, že mé texty moc rádi čtou! Mé autentické texty. Mé texty od srdce. Texty, ve kterých jsem sám sebou.
Proto jsem se rozhodl, že tentokrát na to půjdu jinak, než doposud.
Blog bude odrazem mého aktuálního rozpoložení
Budu ho budovat online. Pěkně od začátku. Ze dne na den, článek od článku. Napíšu článek a hned ho publikuji. Jak to budu cítit, tak si to bude moct přečíst každý ihned.
Chci přidávat články i během cestování, z kavárny, z parku, z metra, za pochodu. Chci blogovat o tom, co mi aktuálně prolítne hlavou. Zbytečně jsem tak totiž v minulosti přicházel o spoustu zajímavých myšlenek. Teď tomu bude jinak.
Jsem zvědavý, jak dlouho mi to vydrží a jak mi tento přístup bude vyhovovat. Po několika nevydařených pokuse si ale troufám tvrdit, že to bude to pravé ořechové. Blogovat jsem vždy chtěl, takže s tím konečně začnu.
Dnes je 29.9.2015 a já jdu na to. Uvidíme, jak to bude vypadat za rok. Určitě to nebude dokonalé, ale bude mě to bavit. A snad i mé čtenáře.