Kuta – disko, želvy a úředníci

Čas k přečtení: 3 min.

BYRObaliKRACIE

Náš plán je zůstat na Bali tři měsíce a poté se přesunout zase o dům, resp. o jiný stát v Asii dál. Abychom však mohli náš dlouhý pobyt na Bali realizovat, potřebujeme k tomu víza. A ty se dají zařídit jen na třech místech – jeden imigrační úřad je na úplném severu ostrova a dva na jihu, nepochopitelně blízko sebe. Pokud se tedy rozhodnete bydlet na západě či východě, nezbývá vám nic jiného, než cestovat tam a zpět přes celý ostrov, a to třikrát během cca 12 dnů. O místní dopravě jsme již něco naznačili, takže nemá smysl sdělovat víc než to, že jsme zde nezažili jediný den bez dopravní zácpy. My jsme výše uvedené proto vyřešili pobytem v Kutě, která je od našeho imigračního úřadu vzdálená asi 25 – 40 minut cesty na motorce v závislosti na dopravní situaci.

Při první návštěvě na imigračním jsme museli odevzdat pasy. Dostali jsme za ně kus papíru s nějakými větami v indonéštině… Už tato část procesu nám přišla jak ze špatného filmu. Právě jsme se dobrovolně nechali připravit o nejcennější věc, kterou s sebou máme. 🙂 Celé první setkání trvalo i s parkováním asi 20 minut a spočívalo v obyčejném vyplnění žádosti. Druhá návštěva nám byla stanovena za týden (!). Vzali nám při ní otisky prstů a vyfotili si nás, což trvalo ani ne 7 minut a pak hned zase saky paky domů. Prý máme dorazit za 5 dní (!) a vyzvednout si pasy. Přijedeme tedy znova, žádáme zpět naše pasy a ejhle. Zjišťujeme, že dílo stále není hotovo a že ještě musíme čekat, než tam balijské úřednice Mařenka s Helčou nalepí víza. Poté slavnostně vyhlásí něco jako „Kapjusniak“, což pochopíme jako signál převzít si Kubův pas. Mně je opakovaně nabízen pas nějaké Američanky s křestním jménem Hanna. Biju se však o svá práva a vysvětluji, že jsem Nováková z Moravy. Wrong passport, dude! Po 40 minutách si přebírám pas i já a vracíme se do Kuty.

Zlatá stará dobrá česká úředničina. Proces, který by u nás zabral nejvýše jedno odpoledne je zde roztažen do 2 týdnů nehledě na vaše cestovní plány, či časový rozvrh. Přijeď prostě za týden v pátek ve tři nebo vycestuj z Indonésie. Jakýpak co pak. P.S. Výše uvedené nás čeká za měsíc znova. Už se moc těšíme.

Kuta

Kuta je něco jako balijský disneyland – centrum zábavy 24/7 bez ohledu na počasí. Snoubí se zde naprostá chudoba (mladé matky s novorozeňaty spící na ulici) s do očí bijícím přepychem (koktejly ve skybaru, pouťové atrakce, humři a podpatky). Nebudeme ovšem lhát a tvrdit, že se nám tam nelíbilo. Měli jsme opět perfektní ubytování s osvěžujícím bazénem, zatrsali si do rána na DANNICa, otestovali poctivost drinků při “happy hours” a pokusili se na surfu zdolat místní vlny vyhlášené pro začátečníky. V baru jsme si připadali trochu jako celebrity. Místní nás jen tak zvali na pivo a mně bezplatně povolili vstup do „all you can eat“ bufetu. Mimochodem s večírky zde mají opravdu bohaté zkušenosti a party byly vždy skvělé. Tímto zdravíme do Prahy naše kamarády Honzu, Ondru, Pepu, Peťu a Anthonyho. Vám by se tady také líbilo, pánové!

Pokud jsme netrávili čas na pokoji, u bazénu nebo v baru, byli jsme samozřejmě na pláži! Jedno odpoledne jsme se vydali na Kuta Beach pro speciální příležitost. Bali Sea Turtle Society, místní neziskovka zabývající se ochranou mořských želv, vypouštěla 87 malých želvíků a želviček do moře. Každý, kdo stihl přijít včas, získal 1 token představující možnost doprovodit jednu želvičku na její cestě přes pláž do oceánu. Náš želvák Hubert si vedl skvěle. Ačkoliv ho zpočátku několikrát spláchla vlna zase na začátek, ukázalo se, že je to bojovník. Ani se za námi neotočil zamávat a byl fuč. Video zde!

Mimochodem, několik informací, které jsme stihli postřehnout:

• Z 1000 vylíhlých mláďat přežije v průměru jedno.
• Mořské želvy jsou v Indonésii velmi ohroženy – kromě přirozených predátorů za to mohou i místní, jelikož želví vejce jsou považována za pochoutku. Na vejcích si rovněž pochutnávají toulaví psi.
• Jakmile se mládě dostane do vody, plave v kuse cca 5 dní, aniž by cokoliv jedlo. Poté přichází nejtěžší část, přežít ponor za potravou. Dokud želva nedoroste do větších rozměrů, je ohrožována loděmi (musí se přibližně každých 15 sekund nadechnout), rybářskými sítěmi a predátory (ptáky a masožravými rybami).