Čas k přečtení: 2 min.
Dva týdny v Canggu
Od konce prosince, kdy jsme si koupili jednosměrné letenky na Bali, neuběhl jediný den, kdy bychom nepřemýšleli nad tím, jak MOC se těšíme na Bali. Dokonce jsme i odpočítávali dny do odjezdu. Dobře, já jsem odpočítávala dny. Cesta sem byla příšerná – z všudypřítomné thajské klimatizace jsem dostala angínu, takže jsem se klepala zimou a doufala, že mě imigrační oficír nepošle zpátky do Čech. Od okamžiku kdy nám plácli razítko na vízum, jsem si však na nemoc skoro ani nevzpomněla. Teď je to již 16 dnů, co jsme tady a načínáme již třetí famózní týden v ráji!
Hned druhý den po příjezdu jsme se přemístili do Canggu, což je malé městečko na jihozápadním pobřeží Bali natřískané mladými surfery z Austrálie. Ubytovali jsme se v úžasném guesthousu s bazénem, výhledem na rýžová políčka a denní pokojovou službou za neuvěřitelných 150,- Kč/den. Jak už to bývá, nic není dokonalé a do naší klimatizace se zase nastěhovala ještěrka, která tam s oblibou rezonovala svoje skřeky. To bych nebyla já, abych se neponořila do několikahodinové rešerše, jak vyhnat ještěrku z klimatizace. Ještě lépe – vyhnat z pokoje a ideálně z celého života. Dočetla jsem se, že nemají rády naftalínové kuličky, takže jsme jich několik nainstalovali po pokoji. Samozřejmě to vůbec nepomohlo a dodnes se nemůžeme zbavit naftalínového smradu z batohu a spodního prádla 🙂 Lesson learned.
Místní všudypřítomná surfařská atmosféra nás ovlivnila natolik, že jsme si přes Airbnb našli lektora a zítra jdeme strávit další dopoledne ve vlnách. Je to neskutečná dřina a hrozně to bolí (žebra, břicho, prsa, ruce a záda z ustavičného pádlování a mně aktuálně i žluto modro zeleno fialová modřina přes polovinu lýtka, když se mi ve vlnách lano utáhlo ve smyčku okolo nohy). Ale ten pocit, když sjíždíte vlnu, to plně kompenzuje. Mimochodem postavili jsme se oba, a to hned napoprvé…
