v Travel Blog

Čas k přečtení: 3 min.

 

Dva měsíce jsme setrvali na stejném místě a já už mám zase cestovatelské roupy! Naštěstí po 12 letech vztahu vím, jak svého nejmilejšího zpracovat, a tak jsem ho postupně pod nepatrným byť konstantním tlakem přiměla jet na východ Bali!! 🙂 Itinerář jsme měli docela akční a celkem jsme na motorce najeli něco přes 350 km. V plánu bylo především strávit co nejvíce času v přírodě a vidět nějaká zvířátka, což se nám povedlo hned zkraje výletu. Ubytovali jsme se v Sidemenu v dřevěné chatičce s nepopsatelným výhledem na rýžová pole a sopku Agung a hned první podvečer jsme žasli nad epickým západem slunce, pozorovali volavky a poslouchali pískání vlaštovek. Naprosto boží… Teda až na to, že jsme chatičku sdíleli s myší, která nás nenechala jedinou noc spát! Pořád totiž pískala a hrabala něco pod střechou. Taky nám potvora nakousla všechny banány a jako poděkování nám za to v koupelně zanechala milý present v podobě několika hovínek…

Po třech dnech válení se na verandě v Sidemenu jsme následně vyrazili do hor, kde jsme vystoupali na sopku Batur. Cesta do podhorské vesnice byla zážitek sama o sobě, jelikož jsme jeli skoro celou dobu do brutálně prudkého kopce a pak zase švihem dolů, to vše na jedné motorce se dvěma těžkými baťohy. Záda mě bolí ještě dnes, ale teda stálo to za to! Kromě chladného svěžího počasí (teplotní skok z 30 stupňů na 20) jsme uvítali taky precizní kafe v kavárně s výhledem 180° na okolní hory včetně Baturu a Agungu. Taky nám tam ugrilovali banán s karamelem a posypali čerstvým strouhaným sýrem. Vím, zní to divně, ale byl to jeden z nejlepších dezertů, který jsem kdy měla! Někdy nám hlava nebere, co Indonésani dokážou splácat dohromady na jeden talíř, ale chuťově to většinou funguje!

Největší dobrodrůžo pak začalo ve 04:00, kdy jsme zahájili společně s dalšími deseti hosty z našeho hostelu výšlap na Batur. Velmi záhy se vykrystalizovalo, kdo má fyzičku a kdo už dávno ukončil přípravu na plavkovou sezónu. Jedna slečna kvůli svému pomalému tempu nestihla východ slunce, druhá se pozvracela, všichni ostatní funěli a nadávali, do čeho se to uvrtali… My jsme po dvou měsících každodenního crossfitu vyskákali na vrchol jak kamzíci. Díky, Dejve!

Ještě téhož dne jsme pak nasedli na motorku a vydali se do Amedu. Bohužel se nám od toho okamžiku tzv. začala lepit smůla na paty (… společně s prachem a černým sopečným pískem). Z důvodu brzkého vstávání a následného trekkingu jsme byli pekelně unavení, do toho jsme kvůli rozbité cestě museli jet dlouhatánskou objížďkou, díky čemuž jsme se oba spálili jak hovada… Po třech hodinách cesty nám v cílové destinaci oznámili, že náš dva týdny předem zamluvený pokoj na pláži není k dispozici kvůli duplicitní rezervaci na Agodě a Bookingu. Watafaka?!

Po třídenním pobytu v Amedu jsme se shodli, že tahle vesnice a okolí je něco jako líheň balijských podvodníčků a pochybných obchodníků. Namísto grilovaného tuňáka Vám nestydatě bez jakéhokoli vysvětlení, upozornění nebo omluvy přistane na talíři fileta čehosialeurčitěnetuňáka, za vyprání prádla se nebojí říct si trojnásobek co obvykle a za pořízení fotky u slavného Lempuyang temple Vám naúčtují 50,- Kč a ještě si na ni musíte vystát hodinovou řadu… Všechno to ale zachránily rybičkyyyy, jelikož podmořský život je tady F A M Ó Z N Í. Poprvé v životě jsme se potápěli u vraku lodi a kromě několika roztomilých mořských slimáků jsme viděli snad metrovou triggerfish (co taková potvora dokáže, můžete vidět třeba tady), z čehož mám zážitek především já, jelikož se jich hrozně bojím.

To nejlepší jsme si ovšem nechali nakonec a poslední tři výletní dny jsme zasvětili kešu! Jeli jsme totiž do továrny společnosti East Bali Cashews, se kterou jsme se dohodli, že jim prostřednictvím Foodiesfeed uděláme promo a především nějaké produktové fotky. Na oplátku za to se nám dostalo prvotřídní péče! Prohlídli jsme si celý výrobní proces, spřátelili se s místními zaměstnankyněmi, zkusili si oloupat kešu a ochutnali jsme snad úplně všechno od pražených kešu, přes granolu až po kešu popcorn! Nejlepší na tom všem ale bylo ubytování – strávili jsme totiž dvě noci v naprosto perfektním moderním eco kempu East Bali Immersion. Pardon za ta superlativa, ale vážně jsme tady měli

  1. NEJLEPŠÍ balijské jídlo za dosavadních 6 měsíců,
  2. NEJKRÁSNĚJŠÍ východy a západy slunce, jelikož kemp má výhled téměř 360 stupňů dookola, takže můžete pozorovat současně oceán, hory i sopku Agung, a taky
  3. NEJROMANTIČTĚJŠÍ večery – sorry jako, ale může být něco lepšího než naprosté ticho, houpací síť a mléčná dráha nad Vámi?

Máte něco na srdci? Klikněte zde a napište komentář.

Komentář