v Jde to i jinak

Čas k přečtení: 11 min.

Pokud často neselháváte a neděláte žádné chyby, můžete žít v omylu, že je to správně. Opak je ale pravdou. Neselháváte, protože nezkoušíte nové složité věci. Žijete v komfortu a jsou vám příjemnější průměrné a podprůměrné výsledky. Za to ale raději bez chyb a selhání. Chyby a neúspěchy jsou však měřítkem toho, jak moc se v životě snažíte posouvat dál. Každý průměrný člověk se může pochlubit tím, že má zdánlivě život bez rizik, a že v ničem nechybuje.

Pohodlnost je příjemná, ale člověk nesmí od života nic očekávat, pokud chce zůstat pohodlným po zbytek života. Očekávání lepších zítřků, štěstí, úspěchu, zdraví a celkově skvěleho života si s pohodlností odporuje na té nejvyšší možné úrovni. Dělání chyb je mimo komfortní zónu každého člověka. Podstatný rozdíl mezi lidmi se skvělým životem a těmi žíjícímu průměrně je ale zásadní rozdíl v tom, jak se zpětně na své chyby dívají. Chyby se totiž naskládají a přijde neúspěch, selhání. Buď se na takové selhání můžete dívat jako na porážku nebo na zkušenost, ze které se poučíte a posunete dál, než jste byli před ní.

Provedu vás všemi svými pokusy o podnikání. Začal jsem v 19 a o 4 roky později jsem po několikátém neúspěchu konečně uspěl. Žádný z neúspěchů nebyl ani zdaleka fatální, ale v tu chvíli pro mě v životě hrál obrovskou roli. Většinou daná aktivita vyplňovala velkou část mého času a když jsem zjistil, že se to nejspíš nepodaří, byl jsem na nějakou dobu zklamaný. Nechci se měřit v tom, kdo co víc zpackal, nebo naopak komu se povedlo většího úspěchu. Tohle je můj příběh a ukázka toho, jak cesta k úspěšnému online podnikání může vypadat.

Sekání trávy a plotu

Ve svých 19 letech, zrovna když jsem maturoval, jsem měl svůj první podnikatelský záměr – séct trávu a živé ploty sousedům v naší čtvrti. Žije tam spousta starých lidí, kterým musí sekat trávu jejich vnuci, ale ti na to nemají čas. Raději by zaplatili 2 stovky středoškolákovi, než aby to dělali sami. Vymyslel jsem koncept, ceny, domluvil jsem si lidi, kteří to budou dělat za mě (kamarádi), spočítal jsem si příjmy, náklady… Vše sedělo, bylo s tím hodně práce, ale mohl jsem být v zisku.

Vytiskl jsem stovky letáků a vhodil do stovky schránek. Lidé se začali ozívat, domluvil jsem termíny tak, aby to sedělo jak “zaměstnancům”, tak zákazníkům. Až se business rozjel a měli jsem za sebou 2 první úspěšné práce, začaly přicházet, v té době pro mě složité, dnes už víceméně banální, problémy. Kamarád to hodinu před prací odřekl, jak si předávat peníze, co s nespokojeným zákazníkem, chtělo by to své vlastní auto plné svéch vlastních strojů, co s pokažením zákazníkovi sekačky… A mnoho dalších.

Ostatní vrstevníci (i někteří dospělí) se nápadu spíše smáli, zatímco oni nic nedělali, na ničem nepracovali a raději trávili celé dny u počítače nebo v hospodě. Kvůli nedostatku zkušeností, nedostatečné trpělivosti a odhodlání z toho vytvořit skutečně funkční business, jsem to raději odpískal s drobnou ztrátou (tisk letáků nebyl zadarmo). Dělal jsem něco naprosto nového, něco totálně mimo svou komfortní zónu, udělal spoustu chyb a neuspěl. Poprvé. Na druhou stranu jsem díky tomu dostal spoustu lekcí, naučil se novým věcem, ale především jsem zasadil semínko své podnikatelské dráhy. Když se to nepodařilo teď, tak někdy jindy! Důležité je to zkusit.

Leták v.2-page0001

Podprdelník

O pár měsíců později, po přestěhování se do Prahy, jsem přišel s novým nápadem. Co takhle mít neustále v batohu nebo kabelce malý, skladný, nepromokavý, jednoduše omyvatelný podprdelník? Pršelo, ale chcete si sednout na autobusové zastávce na lavičku. Z důvodu hygieny si nechcete sednout na starou zaprášenou látkovou sedačku v MHD. Máte na sobě elegantní šaty a co byste dali za to, abyste mohli ulevit nohám a sednout si, ale všechno se zdá špinavé. Nebo prostě si chcete jen tak sednout do trávy, ale nechcete vstát s kompletně zeleným zadkem. Ať už je to každodenní používání nebo při cestování, popřípadě při výletech do do přírody.

Vše jsem začal promýšlet, psát si poznámky a o nápad se podělil mamce. Potřeboval jsem vyrobit pár prototypů. Konzultovali jsme velikost, balení a především materiál. Zjistili jsme, že pro bežného spotřebitele bez přístupu k velkoobchodním cenám není snadné dosáhnout voděodolnosti a skladnosti při zachování nízké ceny finálního produktu v rozmezí 100-150kč. Mamči se po pár týdnech podařilo vyrobit pár kusů z různých druhů látky s různými typy skládání a zapínání. Všechny mám do dnes – viz fotky níže, ty jsem fotil před chvílí!

Podprdelníky jsme používali my s Hančou a testovali jsme, jestli jsou vůbec použitelné. Jestli je v situacích, kdy by byly teoreticky potřeba, vůbec vytáhneme nebo raději postojíme. Asi po měsíci se ukázalo, že já jsem ho používal pouze ojediněle. Hanča jej nosila několik měsíců u sebe a použila ho několikrát do týdne. Teď při psaní tohoto článku jsme se o tom bavili a říkala, že v některých situacích byla ráda, že ho měla v kabelce.

I když to nebyl zrovna nejhorší nápad a stále mi někdy něco podobného chybí například při cestování, nic víc než pár prototypů z toho nevzešlo. Bohužel už si nepamatuji přesný důvod. Myslím si ale, že se mi ten business prostě nelíbil natolik, abychom mu byl ochotný obětovat spoustu času a energie. Vyrábět fyzický produkt není vůbec žádná sranda a buď to chce kvalitní tým lidí nebo zkušenosti. Je to spojeno s obrovskou spoustou problémů, kterým se nelze vyhnout. Aspoň jsem ale zjistil, že offline podnikání asi nebude pro mě. Já jsem ten počítačový kluk

podprdelnik-32 podprdelnik-1 podprdelnik-2 podprdelnik-42

podprdelnik-52

 

Infopodnikání a online marketing

Zhruba ve 21, mě zaujalo infopodnikání. Nevěděl jsem o tom mnoho, ale byl to nejspíš první způsob vydělávání na internetu, který jsem poznal. V těchto chvílích jsem přecházel z myšlenky offline podnikání na online. Vydělávat si přes internet mě fascinovalo. A začalo to právě tzv. infoprodukty, hlavně kurzy a ebooky. Věděl jsem, že ve světě už je infopodnikání populární, nicméně u nás se před 5 lety teprve rozjíždělo. Online kurzů bylo v té době na českém internetu hrstka. Nevěděl jsem, jaké informace budu ostatním předávat, ale i přesto jsem infopodnikání studoval. Sám jsem si jeden takový poměrně drahý kurz v řádech několika tísíců koupil a prošel jím zhruba do poloviny.

Mimo něj jsem vstřebával spoustu informací i z jiných zdrojů. Co učit, jak lidi upoutat, jak vybírat emaily, jak s nimi komunikovat, jak nacenit, jak přimět k prodeji, jak svým zákazníkům naslouchat a produkt upravovat. A spoustu dalšího. Naučil jsem se toho v té době mnoho. Ačkoliv jsem nakonec žádný infoprodukt nevytvořil, protože jsem se začal věnovat jiným činostem, vědomosti, které jsem načerpal, používám dodnes u FoodiesFeed. Do budoucna však v plánu rozhodně mám vypustit nějaký svůj kurz a napsat ebook, takže ani koruna nepřišla v niveč. Selhání? Pro někoho možná, pro mě ani náhodou.

Motivo

Kdyby nebylo infopodnikání a závěrečného semináře na konci kurzu, nepotkal bych se tehdy s Milanem. S člověkem, se kterým jsem si velice rozumněl a stali se z nás skvělí kamarádi. A zároveň i parťáci. Několik týdnů jsme vymýšleli, v čem bychom spolu mohli podnikat. Oba dva nás bavila, vlastně stále baví, motivace a design. Začali jsme tedy pracovat na krásných, ručně tištěných motivačních plakátech. Vzniklo Motivo (web už bohužel nefunguje).

Se vším jsme si dali velice záležet. Kromě motivace a designu milujeme jednoduchost a kvalitu. V tomto duchu se celý projekt vyvíjel. Vyhýbali jsme se klišoidním citátům, nebrali jsme z úst velikánů, spíše jsme úderná hesla vymýšleli sami na základě našich vlastních přesvědčení. Prostě jsme se snažili vyrobit plakáty, které nenaruší žádný interiér, ale zároveň dokážou upoutat pozornost a donutit člověka zamyslet se nad heslem a jeho vztahu k němu. Plakáty, které bychom chtěli, aby vyseli u nás doma na zdi (jeden se se mnou skutečně stěhuje do každého bytu). Nutno podotknout, že celé Motivo bylo zaměřeno globálně, tedy všechny texty anglicky a mohl u nás nakupovat každý.

Nebyl to suchý eshop. Ke každému plakátu jsem psal anglické motivační články, snažili jsme se být aktivní na sociálních sítích, měli jsme v plánu natáčet videa, veškerý proces jsme dokumentovali, chystali jsme se dělat rozhovory se zajímavými lidmi nebo například pořádat společné dobrodružné výlety do přírody. Při zpětném pohledu jsme dělali spoustu věcí správně, ale bohužel i zásadní chyby. Tou klasickou a neustále se opakující – vytvořili jsme něco, aniž bychom si důkladně zjistili, zdali pro to existuje trh. Za druhé, co je ještě zásadnější – neřešili jsme problém, jenom jsme přidali produkt do našeho konzumního světa.

Na Motivu jsme pracovali docela intenzivně asi rok a půl. Opravdu jsme se snažili, ale nejspíš šla snaha jinam, než měla. Neustále jsme přicházeli s něčím novým. Místo toho ale, abychom hledali zákazníky a své místo na trhu, měnili jsme donekonečna strukturu businessu. S přibývajícím časem se naše pozornost začala odklánět jinam. Vnitřně jsme oba cítili, že už chceme začít dělat něco jiného, něco vlastního. Milan se začal věnovat umění a já FoodiesFeed. Až jsme si řekli, na tom přestaneme pracovat úplně.

Dalo by se to nazvat třetím pokusem, ale prvním skutečně vážným. Opět nevyšel. Tentokrát byla ztráta už vyšší, v řádech tisíců korun (haha, zase tisk jako v prvním případě, tentokrát ale plakátů, ne letáků). Ztrátou bych to ale vlastně nenazýval. Zaplatil jsem si tím školu. Naučil jsem se pracovat s WordPressem, šablonami, upravovat HTML a CSS, zdatně hledat problémy v online podnikání a jejich řešení na Googlu, online marketing na sociálních sítích, psát dlouhé kvalitní texty anglicky, spolupracovat s někým, argumentovat své názory, řídit vývoj businessu, rozdělovat úkoly, být kreativní a spoustu dalších drobných lekcí. Motivo bylo boží! Ale tak jako u předchozí zkušenosti, ani tohle neházím úplně za hlavu, protože motivace je mi stále blízká (o čem bloguji?) a třeba se jednou do mého portfolia motivační plakáty vrátí.

20140710-DSC_0130

20140710-DSC_0166

20140710-DSC_0038

IMG_20140710_171453

20140710-DSC_0028

 

Kdyby vás zajímalo, o čem byly mé motivační texty, můžete si přečíst ebook “10 words leading to happiness“, který jsem napsal. A taky jsem pro vás dal dohromady ještě i balíček 8 wallpaperů v podobě našich plakátů, které vytvořil Milan.

20140716-DSC_0071

do-more-of-what

FoodiesFeed

Koncem roku 2013, když mi bylo 22, mě vedle Motiva začalo bavit i focení. Kromě typických Instagramových fotek jsem začal fotit jídlo. Jídlo je jednou z mou největších zálib (spolu s  cestováním a tradingem) a krásné barevné fotky jídla mě vždy dokázaly okouzlit. Na začátku roku 2014 jsem si tedy pořídil svou první digitální zrcadlovku, abych to mohl zkusit konečně trochu profesionálněji. V březnu už bylo fotek tolik, že jsem nevěděl co s nimi. Narazil jsem na Unsplash a Viktorovo Picjumbo a řekl jsem si, že bych mohl zkusit rozjet něco podobného se zaměřením pouze na food photos.

Co jsem se totiž stihl naučil je fakt, že pro to, aby člověk uspěl na internetu, není potřeba nový, originální nápad. Naopak je lepší inspirovat se u projektů, které už fungují a zjevně se jim daří. Lidi o nich píšou, mluví, sledují je na sociálních sítích a dokáží generovat zisky ať už díky reklamě nebo díky svým produktům. To všechno jsou ukazetele toho, že je o daný projekt zjevně zájem a existuje pro něj trh. Voilá, to je přesně to, co potřebujete. Teď se stačí inspirovat, vložit do toho své myšlenky, kus sebe, pár věcí změnit a prostě se do toho položit a vybudovat to. Pokud se mě kdykoliv někdo ptá, jak uspět na internetu, tohle je má secret formula.

Dlouho jsem nečekal, začal jsem shromažďovat myšlenky, vymýšlet název a vybírat WordPressáckou šablonu. Za 2 týdny byla prvotní verze webu na světě a na ní nahraných prvních pár fotek jídla ke stažení zdarma. Celý březen jsem si s webem hrál, všemožně ho upravoval a učil se, co a jak vůbec funguje. Spustil jsem ho oficiálně v dubnu. Až na pár návštěv, které proběhly ještě k tomu na můj popud, nepřišel víceméně nikdo. Celé 3 měsíce naprosté mrtvo. Mě to ale dost bavilo, a proto jsem to nevzdával. Pod hlavičkou FoodiesFeed (tehdy Foodie’s Feed) jsem psal jeden email za druhým do online web design magazínů, lajkoval, komentoval, repostoval, tweetoval a prostě dělal všechny možné interakce všech sociálních sítich, kde se jen dalo.

Až se v červenci konečně zadařilo a já se objevil na nějakém prvním seznamu stránek, kde můžete sehnat fotky ke stažení zdarma (free stock photos). A od té doby návštěvnost už jenom roste. Sice několik měsíců dokáže stagnovat, ale z toho důvodu, že neustále přibývá content a mám na stránkách pár featurek, které automaticky pracují na zvýšení návštěvnosti (share to download, follow to download), nebojím se, že by do budoucna nerostla. Jenom musím být trpělivý stejně jako jsem byl ze začátku a dívat se na to neustále o odstupem.

Na FoodiesFeed si chystám samostatný článek, takže to tady nebudu prodlužovat. Nicméně tohle se dá považovat za můj první skutečný úspěch. FoodiesFeed je od 1.1.2015 mým jediným zdrojem příjmů a měsíčně dokáže vydělat od $900 do $2200. Záleží především na tom, kolik lidí si v daný měsíc koupí Premium nebo All at once. Mohu pracovat odkudkoliv na světě a několik týdnů nemusím pracovat vůbec. Ať je toho důkazem začátek tohoto roku, kdy jsem měsíc a půl téměř v kuse cestoval, aniž bych cokoliv udělal, a i přesto jsem byl Březen můj druhý nejvýdělečnější měsíc. Z FoodiesFeed je aktuálně spíše pasivní příjem, protože veškerý svůj čas nyní věnuji tradingu a studiu stravy a fitness. Web zaregistruje okolo 55 tisíc návštěv a 10 tisíc stažených fotek měsíčně.

FF-analytics-návtěvy

Trading

Kapitola sama o sobě. Jeden neúspěch za druhým, jedna rána vedle druhé. Zatím nejspíš nejbolestivější a zároveň nejhodnotnější zkušenosti mého života. Vědět o vašich chybách, pracovat na nich, ale stejně je dělat neustále dokola, je něco, co vás prostě klidnými nenechá. Kor pokud jste ve všem ostatním nejdisciplinovanější z vašeho okolí. Je to už 5 let, co se tradingu věnuji, ale ještě jsem se nedostal na úroveň, kdy bych byl konzistentně úspěšný. Krásné zisky, které se mi podaří z obchodů vytáhnout, v zápět ztratím a dostanu se opět do drawdownu.

I přesto, že se mi stále nedaří tak, jak bych si představoval, jsem NIKDY nepřestal doufat a nezačal zoufat. Stále mě trading velmi baví a kdybych ho dělal jenom pro peníze, dávno se na to vykašlu. Je to neskutečně odměňující reálná hra, která mě uspokojuje především na intelektuální a analytické úrovni. Grafy vývoje cen mě fascinují a celou tu dobu se snažím naučit se hledat alespoň krátkodobý pořádek na tom nesmírně chaotickém a riskantním místě, jakým burza je.

S emocemi je to při obchodování sice jako na horské dráze, ale o to víc mě to láká. V tradingu nejde totiž o to, ovládnout budoucí vývoj, to ani nelze. Jde tam o to ovládnout sebe. Jakmile se mi to podaří, a věřte že jednou jo, tak to budu považovat za svůj životní úspěch. Díky tradingu mohu číst spoustu zajímavých knih a článků týkající se psychologie člověka. Ta mě vždy velice zajímala a rád jsem se v ní vzdělával.

Trading je pro mě cestou, kterou jdu kvůli tomu, abych dosáhl svého ultimátního životního cíle – naprosté svobody (časové, místní i finanční). A pokud máte v životě cíl, víte kam jdete a chcete to z celého svého srdce, nic vás v tom nemůže zastavit. Ani 10 ztrát v řadě, ani silný stres z toho, že se vám nedaří, ani názory vašeho okolí. Nic. Užíváte si ten proces a baví vás jak jeho plusy, tak jeho mínusy.

Blog

O blogování jsem toho přečetl už taky velké množství. Dlouho jsem jenom četl, studoval způsoby jak zaujmout, jak psát články, jak o sobě dát vědět, jak sbírat emaily a podobně. Nic není ale lepšího, než vše začít testovat konečně v praxi. Dobrovolně skočit do vody, aniž bych uměl plavat. Stejně jak jsem to udělal s tradingem a FoodiesFeed, dělám to nyní i s blogováním.

Zatím se mi to podle mě daří. Mé texty, videa a především můj příběh dokázal zaujmout pozornost již několika set čtenářů z celého Česka. Lidi cítí, že jsem autentický, žiju si život podle svých pravidel a vše co řeknu, myslím vážně, nehraju s nimi žádnou hru. Ať už to myslím v dobrém nebo zlém, nevymýšlím si. A to baví každého. Všichni mají totiž dost přetvářky, kterou můžeme spatřovat všude kolem.

O úspěchu nebo neúspěchu se asi zatím hovořit nedá. Za úspěšný tento blog budu považovat nejspíš tehdy, až budu mít alespoň pravidelných 1000 návštěvníků měsíčně, budu mít více skalních fanoušků a zmonetizuji ho právě nějakými velmi kvalitními info produkty, které budou pomáhat lidem (téma stravy, spánku, stresu, návyků). Je přede mnou ještě spousta práce, ale to je ta paráda. Dělat něco, co vás baví a naplňuje, a nedělat to jenom pro peníze, je asi nejdůležitějším aspektem úspěchu. Protože ačkoliv vždy tvrdím, že usilovná a konzistentní práce je klíčem k úspěchu, jak můžete na něčem tvrdě pracovat, když vás proces nenaplňuje a jste fixovaní pouze na výsledky?

Zkoušet, chybovat, znova a znova neuspět

Někomu se může stát, že jsem měl štěstí. Že jsem prostě přišel s nějakým webem a ten se stal zázračně úspěšný ve smyslu, že začal vydělávat peníze. Nikdo ale neprošel mými marnými pokusy o rozběhnutí businessu. Tak moc jsem chtěl začít podnikat, tak moc jsem se chtěl vyhnout běžnému zaměstnání, že jsem hledal všechny možné cesty, jak toho lze dosáhnout. Teď vím, že už se budu až do konce života živit přes internet. Když ne tradingem, tak jakýmkoliv jiným online podnikáním. Dokázal jsem sám sobě, že to jde. A čím více toho vím, tím se mi zdá, že je to snažší než jsem si dřív myslel. Raději se budu snažit jít si za svým snem a hledat možnosti jak žít svobodný život, než se cítit ublíženě po zbytek života a jenom si stěžovat.

Chcete být úspěšnými a žít život podle svých představ? Začněte konečně dělat něco, co vás láká. Nemusíte tomu vůbec rozumět, žádný učený z nebe nespadl. Každý profesionál byl jednou na úplném začátku. Učte se za pochodu, netrvejte na tom, že začnete, až budete rozumět všemu. Ten moment nikdy nepřijde. Nesnažte se za každou cenu vyhýbat chybám, ale naopak jim jděte naproti. Selhávejte a z neúspěchů se učte. Pocit bezmoci a trapné neschopnosti vás požene dál, protože si budete říkat, že máte na víc.

Máte něco na srdci? Klikněte zde a napište komentář.

Komentář