v Co se mi honí hlavou

Čas k přečtení: 2 min.

Před založením jsem dlouho řešil, jestli mám svůj blog a jeho čtenářskou základnu budovat v češtině nebo v angličtině. Celou dobu jsem si nebyl jistý a byl to i jeden z důvodů, proč jsem si blog nezaložil už dříve. Jedna možnost totiž nepřevažovala nad druhou.

Až do teď.

Proč anglicky?

Celý můj online život je v angličtině. Mé oblíbené stránky jsou v angličtině, stejně tak články o tématech, které mě zajímají a videa, která sleduji. Pokud někdo vysloví ono hodně vágní slovo internet, představím si ho jedině a pouze v angličtině.

Nemám rád české náhražky populárních webů v angličtině, nezajímám se a nesleduji českou blogerskou scénu v žádné oblasti, nemám svůj český oblíbený web, na Seznam.cz jsem dobrovolně nezabrousil už alespoň 5 let (pokud nepočítám momenty, kdy se načetl jako domovská stránka při tom, když jsem opravoval něco svým rodičům na počítači), nevyznám se v českých internetových autoritách a celebritkách, nečtu články v češtině, nesleduji zprávy v českých online médiích.

Prostě a jednoduše nežiju těmi internety v našich luzích a hájích. Nebaví mě je jejich amaterismus, plagiátorství a všudy přítomná negativita (komentáře…). Český internet mi přijde jako ustavičné dohánění a kopírování toho, co s objevilo ve světě několik měsíců, ne-li let zpátky.

Angličtinu používám většinu mého běžného dne víc jako češtinu. Můj online business – FoodiesFeed – je taky samozřejmě v angličtině. Díky své fotografii, ať už na Instagramu, na VSCO nebo právě na FoodiesFeed, mám fanoušky z celého světa, se kterými musím komunikovat v angličtině. Rád šířím své názory a myšlenky v popiscích pod mými fotkami na Instagramu. V angličtině.

Proč tedy česky?

Dobrá, tak proč je tento text vlastně v češtině, když jsem český internet o pár řádků výš tak odsoudil?

Ačkoliv angličtinu používám nejspíše více jak češtinu, stále jsem Čech. Stále se ve mě drží české chování, jsem zvyklý na české socio kulturní prostředí, rozumím české mentalitě, vím, jaké jsou v Česku možnosti, jsou mi blízké problémy českého člověka a jednoduše chápu, jaké to obecně je, být Čechem.

Mám v plánu na svém blogu čtenáře inspirovat svým vlastním životem, sdílet s nimi mé osobní tipy, úspěchy, neúspěchy a z nich plynoucí ponaučení, radit jim v oblastech, ve kterých mám více praktických zkušeností a obecně mít za cíl zlepšovat lidem životy.

Ostatně to je něco, o co mi jde na internetu po celou dobu.

A pokud chci mít na někoho opravdu vliv, tak je to někdo, kdo je v mém okolí. U koho můžu pozorovat projevující se změny a vývoj, někdo, s kým se mohu osobně kdykoliv setkat a taky někdo, kdo může zpětně pozitivně ovlivnit naopak mě.

Mám chuť pomáhat svému okolí. Mám chuť na své okolí působit. Je mi to daleko bližší, než vytvářet obsah pro tisíce kilometrů vzdálené cizince.

Dokonce to do jisté míry cítím i jako svou povinnost, pomáhat lidem ve svém okolí.

To, že já českým internetem nežiju, neznamená, že to tak v naší zemi má každý. Ani omylem. Bohužel je zdejší znalost angličtiny na mizerné úrovni, tudíž je většina českých uživatelů internetu odkázána pouze na české zdroje. A já chci být jedním z nich.

Chci, aby tento blog byl zdrojem pro českého človíčka, který od života chce víc.

Máte něco na srdci? Klikněte zde a napište komentář.

Komentář