Čas k přečtení: 2 min.
Pocitově jsme měli za to, že jsme na Bali nejvýše 3 týdny. Kalendář nám však nekompromisně hlásil, že jsme v Indonésii už téměř 60 dnů, což znamená, že musíme vycestovat ze země. Taková je místní politika. Ať už tady bydlíte rok, dva nebo deset, jednou za čas (tj. po uplynutí doby platnosti víza) jste povinni oficiálně opustit Indonésii. Většina lidí to řeší rychlým několikahodinovým výletem tam a zpět do Singapuru. My jsme zvolili Malajsii s tím, že když už platíme za letenky, nepojedeme přeci hned zpátky a prozkoumáme aspoň Kuala Lumpur (dále jen “KL“).
Jelikož tento článek píšu o 4 týdny později, selektivní paměť mi při vzpomínání na KL neustále podsouvá hlavně to, ŽE TAM BYLO ŠÍLENÉ VEDRO!!! Člověk by řekl, že za tu dobu již bude na nějaké to poceníčko zvyklý, nicméně se ukázalo, že jsme pořád amatéři. Přes pulzující sparné centrum jsme chodili jako těla bez duše, nic nás nebavilo a jediné na co jsme mysleli byl náš klimatizovaný pokoj. Petronas tower? “Mhm, hezké… nedáme si zmrzlinu?” “OK, tak zase jdem.” Odpoledne pak pravidelně každý den nastoupila bouřka a průtrž mračen. Jednou dokonce taková, že manažer kavárny, ve které jsme zrovna pracovali, nastoupil doprostřed místnosti, aby všechny hosty vyplašeně informoval, že je nejvyšší čas odejít, jelikož během následujících několika minut bude kavárna zaplavena.
Pokud se někdy ocitnete v KL a jste podobní blázni do přírody jako já, určitě nevynechejte motýlí park. Viděli jsme stovky motýlů všech různých tvarů, barev a velikostí, s puntíkama i bez puntíků. Při troše štěstí Vám dokonce sednou na rameno. Ačkoliv je park poměrně malinký, dokázala jsem se tam procházet víc než hodinu, zatímco Kuba nade mnou už dávno zlomil hůl a radši se uvelebil s knížkou na lavičce. V poslední části expozice pak mají terária se všelijakými různými brouky a další havětí, včetně hmyzu vypadající jako listí a 30 cm housenek. Nejbizarnější ze všeho však byla “dlouhokrká” želva (na popisku bylo opravdu “long necked turtle”), kterou jsme pojmenovali jako Charlie. Charlie bláznivě reagoval na všechny okolní podněty a klepání na akvárko – plaval nahoru dolů, doprava doleva a jeho hlava byla vždy v těsném závěsu za tělem 😀
Druhý tip co dělat v Malajsii je: jíst indické jídlo!! A to pořád a ve velkém množství! Jednu dobu jsme v Praze vyhledávali indickou kuchyni poměrně pravidelně a testovali všechny možné indické bistra a restaurace. Názvy jídel jako Tikka Masala, Madras, Vindaloo, Palak Paneer nebo třeba Korma máme v malíku a doma proto přesně víme, co si objednáváme. V KL jsme však do menu koukali jako telata, jelikož žádné z “českých” indických jídel tam jednoduše neseženete. Zabodávali jsme tedy prst do meníčka s tím, že se necháme překvapit, což ve výsledku bylo to nejlepší, co se nám mohlo stát. Ochutnali jsme díky tomu hrozně moc nových druhů placek a omáček a hlavně jsme objevili dva nejskvělejší pokrmy s názvem “DOSA” a “IDLI”. Jednu takovou příjemnou indickou večeři jsme dokonce strávili s našimi kamarády ze Zlína/Prahy – Filipem a Karin, kteří jsou na cestách po Asii už půl roku! Bylo super se zaposlouchat do jejich historek z cest a hlavně utvrdit se v tom, že nejsme blázni, resp. jediní, kterým přicestování nejvíc chybí české pivo a víno! 🙂
