Jo, jo. Čteš správně! Jsme spolu už n e u v ě ř i t e l n ý c h 12 let. A je nám pořád krásně. Pokud vydržíme (a nepozabíjíme se) ještě tři roky, budeme spolu přesně jednu polovinu našeho života. Dobrá práce, co?
Pojďme ale k věci…
Když jsme v srpnu plánovali, kam kvůli vypršení víz vycestujeme z Bali tentokrát, jednomyslně jsme si zvolili Vietnam. Štěstí nám přálo, protože nejlevnější letenky připadaly právě na datum našeho výročí. Jediné co úplně nehrálo do karet byl fakt, že diskontní letenky byly pouze do Saigonu (Ho Chi Minovo město). Brala bych kterékoliv jiné město, jen ne Saigon. Když jsme tam totiž byli v roce 2016 (potom mrkněte na video ZDE), pořád jen pršelo, všude byl bordel a smrad a ceny oproti ostatním částem Vietnamu byly znatelně vyšší. Nejhorší bylo, že Kuba měl tehdy zlomenou nohu, takže jsme trávili většinu času v kině nebo na hotelovém pokoji… Jednoduše jsem si Saigon zapamatovala velmi negativně.
A jaké jsou moje dojmy teď, o 2 roky později? Všechno beru zpět, SAIGON JE ÚŽASNÝ!!!
Vietnam byl, je a prozatím nadále zůstává jednou z mých nejoblíbenějších zemí, a to jednoduše proto, že se tam dá nejlépe realizovat můj největší koníček – jídlo! Vietnamskou kuchyni považuji za bezkonkurenčně nejlepší z celé Asie a v Saigonu, díky tomu, že to je hlavní město, najdete zastoupení úplně všech pro Vietnam charakteristických pokrmů. Co je na tom ale úplně nejlepší je stabilní kvalita, ať už si sednete do klasické restaurace anebo do té nejmenší a nejšpinavější místňácké “pajzy”, jídlo je vždy absolutně precizní, plné chuti, vůní a bylinek.
Ani ne hodinu po touch downu jsme už seděli nachystaní s hůlkama v restauraci Pho Hoa Pasteur, kam jsme se jak v roce 2016 tak i letos opakovaně vydali na legendární pho podávanou se švestkovou omáčkou. Následovalo bun bo hue (pikantní hovězí polívka), banh mi (plněná bageta), ještě jedno banh mi, cherimoya (hodně sladké asijské ovoce), bun cha (grilované vepřové), kokosové frappé, banh bao (knedlík plněný masem), bun thit bo nuong (hovězí s nudlemi a sladkokyselou omáčkou), ca phe sua da (ledové černé kafe s kondenzovaným mlíkem) a spoustu dalších věcí nezapamatovatelného názvu. Za náš třídenní pobyt ve Vietnamu jsme prakticky snědli víc jídla než sníme na Bali za týden.
Kromě obžerství jsme se decentně věnovali i turismu a vydali jsme se do města Can Tho, kde se každé ráno za úsvitu pořádají plovoucí trhy. Zjišťovala jsem si spoustu informací a zvažovala, zda to má vůbec smysl, trmácet se do Can Tho 4 hodiny autobusem kvůli pár lodičkám s ananasy. Recenze na TripAdvisoru byly nemilosrdné a lidi nešetřili nadávkami ani pojmy jako “tourist trap” (past na turisty). My si ale chtěli vytvořit názor sami, takže jsme to riskli. Ihned po příjezdu jsme se nechali ukecat první bábou v pyžamu, která nás oslovila s nabídkou výletu na plovoucí trh. Pro postarší vietnamské dámy je typické, že chodí v úborech jednoho vzoru/barvy, který vypadá jako bavlněná teplákovka. Nebo spíš jako pyžamo. No a ta naše měla pyžamo růžového odstínu, říkala si MAMA a prakticky nám zfleku prodala sebe samu jakožto průvodce a lodníka v jednom na následující den. To prostě jinak než při cestování na vlastní pěst nezažijete.
Sraz s MAMOU jsme měli v 05:00. MAMA dorazila načas a s úsměvem na rtech, chytla mě pod paží, odtáhla k lodi a vypluli jsme. Záhy jsme z jistili, že trhy jsou opravdu o ničem a nijak zvlášť nás neohromily. Takové ty tradiční obchodníky, co na pohlednicích z Vietnamu pádlují na malých dřevěných loďkách naplněných ovocem, jsme teda opravdu neviděli. Spíš jen pár místních borců na velkých (a dost neekologických) lodích, co sem tam vyskládá pár kilo melounů nebo ananasů na občasně přijíždějící motorové čluny a ve zbývajícím čase si čistí zuby nebo stříhají nehty na nohou. Žádné vzrůšo. Naštěstí jsme u sebe měli MAMU, která nám zajistila zábavu po celé dopoledne. MAMA byla samý špás a légrácka a se svou lámanou angličtinou spíše rozdávala rozkazy, než-li že by vedla plnohodnotnou komunikaci. Oba však máme rádi lidi, kteří jdou rovnou k věci
“Beautiful, many boats, take picutre!”
“Eat pineapple!”
“Buy coffee!”
“Now, go back to hotel!”
