v Cestování

Čas k přečtení: 4 min.

Autorem článku je Hanča.

Samostatný článek o naší cestě po Vietnamu, našich postřezích a tipech

Bún Chả, Bánh Xèo, Chè Bột Lọc, Cà Phê Sữa Đá, Bún Bò Huế… Proboha?! Kdo se v tom má zorientovat? V duchu si přejeme, aby nám na talíři nepřistálo něco s více než čtyřmi nožičkami! Ale na druhou stranu si říkáme vlastně proč by ne? Vždyť proto jsme přece tady! Chceme zkusit úplně všechno!

Když jsme před půl rokem s Jakubem vybírali další baťůžkovou dovolenou, řekli jsme si, že tentokrát se namísto honu za krásnými přírodními scenériemi vydáme na hon za jídlem. Vietnamská kuchyně nám učarovala už v Praze. Nicméně jíst pořád dokola phở (silný kuřecí či hovězí vývar, u nás zřejmě nejznámější vietnamský pokrm), závitky a bún bò nam bộ (restované hovězí maso s nudlemi) začalo být po pár letech trochu nuda. Sepsali jsme si proto seznam nejzajímavějších vietnamských specialit, a jeli na místo činu zjistit, jak nám budou chutnat v porovnáním s tím, co známe.

Pro tento účel není v celé zemi lepšího místa než je Hanoi, jakýsi melting pot různých vietnamských pokrmů ze všech částí země. Právě zde můžete ochutnat pokrmy ze severního, středního i jižního Vietnamu, aniž byste museli podstupovat dlouhou cestu jakýmkoliv směrem. Na každé ulici Hanoje najdete minimálně deset bister s cedulemi obsahujícími tajuplné názvy jídel. Za nimi se skrývají chuťově ohromující pokrmy plné čerstvých bylinek, křupavého salátu, krevet či grilovaného masa. Cena je více než příznivá. Bez větších obtíží se většina jídel na ulici pohybuje od 30 do 60 Kč. Čím tedy začít? „Pro Hanoi je typické Bún Chả. A to nejlepší dělá naše máma!“ říká nám mladý sympatický Tien, který nás jedním dechem zve na rodinnou večeři. Neváháme ani minutu a za pár chvil se už ocitáme v pravé hanojské třígenerační domácnosti a rozplýváme se nad harmonií chutí. Jídlo je naservírováno v desítce misek rozprostřených na masivním dřevěném stole obklopeném všemi členy Tienovy rodiny. Dědeček nám k večeři nalévá domácí víno z rýže a my se rozplýváme blahem.  Po večeři následuje dezert v podobě ovoce všech tropických druhů – papája, banány, rambustan, pitaya, longan… Už se do nás však nic nevejde, a tak se nesměle tážeme, zda si můžeme vzít banány na snídani. Sklidili jsme vlnu posměchu. Banány se přece nesnídají!

Náš výlet pokračuje směrem do středu Vietnamu, kde má údajně být centrum vietnamského kulinářského umění. Je tomu skutečně tak. Není dne, abychom nesnídali některou z místních úžasných polévek. Ano, čtete správně! Vietnamci (a i my po jejich vzoru), jí polévky ke snídani, což nám bylo vysvětleno tím, že po ránu potřebují jíst kluzké jídlo, protože mají po noci sucho v hrdle. Polévka Phở je zde samozřejmě úžasná, nás však oslovila polévka s názvem Bún Bò Huế s prazvláštní kyselo-pálivou chutí. S pokračujícími hodinami se teplota zvyšuje. Potřebujeme se něčím zchladit. Kromě čerstvě uvařeného piva s názvem Bia hơi, které Vás v přepočtu vyjde cca na 6 Kč za sklenici nám dobře slouží ledová pochoutka Chè plná kokosového mléka, fazolí, ovoce a neidentifikovatelného želé. Je to však výborné, a proto zkoušíme všemožné příchutě. Černé uhlí v peněžence nás jistí!


Směřujeme dále na jih a kazí se nám počasí. Záplavy nás vyhnaly z nádherné oblasti Phong Nha směrem do Saigonu. Déšť přichází každý den přesně na čas v poledne a pršet nepřestává až do rána. Máme tudíž po programu. Nezbývá nám tedy nic jiného než se uchýlit do některé z místních hipsterských kaváren podávajících úžasné vietnamské Cà Phê Sữa Đá. Jedná se o velmi silnou vietnamskou kávu podávanou se slazeným kondenzovaným mlékem. Na výběr jsou dvě varianty – horká nebo na ledu. Jelikož je venku přes 30 stupňů i přes vydatný déšť, volíme volbu č. 2. S pomocí našich notebooků si v kavárně hledáme místo, kam se vydat za slavnými omeletami s krevetami, pivem a kurkumou „Bánh Xèo“. Podnik je přeplněn místními, což je pro nás dobré znamení. Obsluha nám ukazuje, jak správně kousek omelety smotat do rýžového papíru společně se směsí asijských bylin a kousky salátu. Omeletám jsme propadli po prvním křupnutí a pro velký úspěch si objednáváme ještě jednu porci. Lepší zakončení výletu jsme si nemohli přát.

První dny po návratu do Čech jsou plné nostalgie. Vietnamské jídlo a přírodu jsme si zamilovali. Konstatujeme, že tři týdny jsou však tuze málo, abychom prozkoumali celou zemi! No co, aspoň máme důvod se vrátit. Do té doby budeme naše chutě po vietnamských pokrmech uspokojovat alespoň v Praze. Jídlo je zde totiž co do autentičnosti na velmi dobré úrovni, za což s Jakubem upřímně místní vietnamské komunitě děkujeme. Jen mi, prosím, někdo uvařte Bún Bò Huế. Platím zlatem! ☺

Máte něco na srdci? Klikněte zde a napište komentář.

Komentář