Je ti 20-25 let? Vykašli se na konvenci a názor ostatních. Začni riskovat a žít naplno!

Dnes se se světem chci podělit o Garyho video, jehož myšlenka je mi asi nejblíže srdci ze všech jeho ostatních myšlenek. Cokoliv co ten magor vypustí z pusy má hloubku a dokáže silně ovlivnit kohokoliv, kdo vnímá a prokazuje alespoň minimální známku sebeuvědomění.  Tento konkrétní názor je ale něco, co se v poslední době snažím sířit i já sám jako mor.

Jak možná většina z mých čtenářů ví, ve čtvrťáku jsem se vykašlal na práva na Karlovce. Finální rozhodnutí podpořil fakt, že mi konečně poprvé v mém životě začalo být upřímně úplně u prdele, co si budou myslet ostatní. Udělal jsem to, protože se ve mě po těch letech na výšce naakumuloval pocit, že tím rigidním zastaralým systémem a něčím, co mě absolutně nebaví, ztrácím svůj nejdrahocennější čas ve svém životě.  Nemohl jsem nadále snášet ten nejhorší pocit, jaký jsem kdy zažil – vědět, že studiem plním pouze očekávání ostatních, žiju podle jejich představ a přitom se trápím tím, že bych chtěl dělat něco úplně jiného. Pocit, že zabíjím nejproduktivnější část svého života něčím tak neskutečně zbytečným, čím se stejně živit nebudu. Nakonec se to ukázalo jako to nejlepší rozhodnutí, protože už teď v 25 žiju své sny. Kdybych to neudělal, seděl bych od rána do večera zavřený v kanceláři. Místo toho si dělám celé dny to, co zrovna uznám za vhodné. Traduji, buduji své online podnikání, vzdělávám se v tom co mě baví, setkávám se s přáteli kdy chci, cestuji, sportuji nebo si třeba vyřizuji své pochůzky dopoledne, kdy je všude nejméně lidí. Nikdo nerozhoduje o tom, co můžu nebo nemůžu v daný moment dělat.

První polovina dvacátých let je tím nejméně zatíženým časem v životě člověka. A přesto, že jsme konečně od rodičů, jsme volní, začne nás ještě více svazovat konvence a očekávání ostatních. A to ať už máme hotovovu výšku nebo patříme mezi ostatní “pitomce” jako jsem já a diplom nemáme. Namísto toho, abychom využili těla, které zvládne neskutečný zápřah, oplývá nápady a odvahou zkoušet, marníme čas v jakékoliv obyčejné práci. Namísto abychom využili toho, že nejsme zatížení NIČÍM, čím budeme postupně v životě více a více zatíženější, a riskovali ve svém životě nejvíce, co můžeme, spokojíme se s průměrem a obyčejností. Namísto toho, abychom podělali systém jak nejlépe to zvládneme, necháme podělat systém nás a necháme se jím do konce života spoutat. Pořídíme si byt na hypotéku, auto, velkou televizi a začneme žít praktický a bezpečný život. Který už sakra budeme žít až do konce svého života, tzn. dalších 40+ let!!!!

Je mi smutno, když okolo sebe vidím 80% svých vrstevníků (a teď už i mladších než jsem já) nevyužívat svůj potenciál naplno. Bojí se riskovat, neustále dbají na to, co si o nich myslí ostatní a těžce zpohodlní. Od tohoto okamžiku se na ně začne prášit. Znám lidi, co si hned po škole nebo ještě při škole našli práci a od té doby žádnou jinou nevyzkoušeli. Nemají absolutně ponětí, co je baví, co jim jde, co je naplňuje a co by je mohlo dělat až do konce života šťastnými. Myslíš si, že to zjistí v té jedné práci na tom jednom postu? Ani omylem! Tam nezjistí vůbec nic.

Pokud je ti okolo 20 let, vem si k srdci Garyho a mou zprávu.

TEĎ MÁŠ JEDINOU PŘÍLEŽITOST VE SVÉM ŽIVOTĚ DĚLAT NAPROSTO COKOLIV! Promarni ji a už se nevrátí. Nikdy.

Nikdy…

Zkus rozjet jakýkoliv business. Zkoušej brigády a práce, střídej je co půl roku a neboj se odejít po jednom jediném týdnu, pokud zjistíš, že to není pro tebe. Prohledávej internet a dívej se po ultra šílených a zajímavých nabídkách jako je hlídání soukromého ostrova, dělání ambasádora nějaké oblíbené světové značce, mistery shoppera nebo třeba dobrovolníka v nějakém národním parku. Prostě COKOLIV.

Možná budeš bydlet v chabých podmínkách, mít tolik peněz tak akorát na rohlíky s vlašákem a budeš si vážit každého piva, které si budeš moct dovolit. Teď ale není doba, kdy je nutné sám bydlet v krásném bytě, jezdit autem a večery trávit v baru. Teď je ta doba, kdy máš vletět do života po hlavě, být agresivní, riskovat a nebát se neúspěchů a ztrát. Věci se nebudou dařit, ale všechno budou životní lekce, které ti dají mnohonásobně víc, než plnění snů svých šéfů v kanceláři.

Buď óper ve Francii, jeď půjčovat surfy na Tahiti, pomáhat v rizikových oblastech v Indonésii nebo učit angličtinu do Šangaje. A k tomu se začni samo-vzdělávat v tom, co je v životě skutečně důležité (narozdíl od toho, co tě do teď učili ve škole)! Začni se učit programovat, starat se o své zdraví, o své finance, o business, o to, co tě skutečně zajímá. Hlavně dělej COKOLIV! Jenom si nenech začít srát společností na hlavu už teď v tomto věku.

Jak vypadá má každodenní strava, aneb minimum sacharidů v praxi [FOTKY]

Tento příspěvek plánuji už několik měsíců. Proto jsem si po celou tu dobu fotil jídla, která vypadala alespoň trochu k světu. Všechno jsou variace toho, co si děláme s Hančou doma denně. Díky tomu, že Hanča ještě studuje a já pracuji z domova, můžeme 90% času obědvat i večeřet doma. Ačkoliv ani práce není výmluvou, […]

Zanechání studia práv, první rok podnikání, $2.500 za měsíc, 8 navštívených států, zhodnocení účtu 21%, keto dieta… Aneb můj rok 2015.

Je 2.1.2016, 7:30. Už za sebou mám 40 minut meditace, 20 minut intenzivního cvičení (HIIT), ledovou sprchu a teď sedím v našem nově pronajatém bytě a říkám si, že je ideální čas zamyslet se nad tím, jaký byl můj rok 2015. Respektive zkusit to i sepsat do rozumně dlouhého textu. Jelikož se toho v minulém […]